-

Gemologický posudek na české korunovační klenoty

Jaroslav Hyršl
Manuskript, Pražský Hrad, 1998

Ve dnech 2. až 4. listopadu 1998 proběhl nový výzkum korunovačních klenotů, tentokrát poprvé s použitím moderního mikroskopu s fotografickým nástavcem a dalších moderních přístrojů. Kameny na klenotech zkoumal dr. J. Hyršl s asistencí Mgr. P. Neumanové, přítomni byli také dr. J. Kouřimský, dr. P. Burdová a prof. H. J. Schubnel z Paříže. Zároveň s výzkumem kamenů prováděl restaurátor akad. sochař A. Šumbera výzkum zlatnických technik.

Korunovační klenoty byly po válce zkoumány nejpodrobněji v roce 1945 a zprávu o výsledku průzkumu koruny uveřejnil prof. J. Kašpar (1947). Později byly klenoty zkoumány prof. Bauerem a dr. Kouřimským, kteří mimo jiné studovali a fotografovali fluorescenci kamenů koruny (I, II, III, IV). Jejich výsledky však nebyly publikovány a proto v této zprávě používám označení kamenů ze studie prof. Kašpara.

V této zprávě nechci opakovat charakteristiky kamenů popsané prof. Kašparem jako barva, tvar a velikost. V případě shodných výsledků jen uvádím název kamene (tabulka 1), v případě nových stanovení i podrobnou charakteristiku.

Ke studiu byly použity následující přístroje: lupa, mikroskop Olympus s fotozařízením, dichroskop, polariskop, ruční spektroskop, přístroj na stanovení tepelné vodivosti, refraktometr, Chelsea filtr, barevné standardy GemDialogue, UV-lampa.

1) KORUNA

Strana I (čelní)

Na této straně byl přeurčen jediný, zato ale nejdůležitější kámen. Centrální kámen (Kašparovo označení I 4) není rubín, jak bylo předpokládáno několik set let, ale jde o rubelit, červenou odrůdu turmalínu. Jde o kámen s barvou, která je výjimečně podobná rubínu (GemDialogue P2R 100 + 30), takže není překvapivé, že dřívější badatelé jej neidentifikovali správně. Hlavními důkazy pro nové určení je absence fluorescence (rubíny této kvality mají prakticky vždy výraznou červenou fluorescenci, silnější v dlouhovlnném UV záření), absence čar ve spektru (rubín této barvy a velikosti by měl velmi silné čáry v červené části spektra a několik dalších pruhů ve spektru) a hlavně velmi nízká termální vodivost (na rozdíl od vysoké tepelné vodivosti rubínu i spinelu). Pleochroismus kamene (jasně červená / oranžová) je podobný pro rubelit i rubín. Kámen na koruně je krystal omezený ditrigonálním prismatem (trojúhelníkový obrys kamene); krystal byl ulomen kolmo na vertikálu a povrch kamene byl potom jen slabě přileštěn. Na povrchu krystalu jsou již pouhým okem jasně patrná vlákna rovnoběžná s původním protažením krystalu, uvnitř krystalu tato vláknitá struktura chybí. V mikroskopu je jasně vidět, že jde o duté kanálky, někdy jsou přítomny i zahnuté dutiny. Ve starších zprávách byla tato vlákna interpretována jako dutiny po vyloužených jehlicích minerálu rutilu. V rubínech však rutil nikdy netvoří paralelní vlákna, ale krystalograficky orientovanou šesterečnou mřížku. Rovnoběžné duté kanálky na povrchu krystalů jsou ale zcela typické pro turmalíny. U zkoumaného rubelitu na koruně je jejich hustota natolik velká, že na horní straně krystalu lze při osvícení silným bodovým zdrojem pozorovat tzv. efekt kočičího oka (pohyblivá světelná linka), jev opět typický pro turmalíny a velmi vzácný u korundů. Kolmo na původní protažení krystalu jsou ve studovaném kameni velmi hojné drobné prasklinky, které způsobují jeho třpyt. I tento jev je velmi typický pro turmalín.

Záměna rubelitu a rubínu byla dříve běžná, protože bez použití přístrojů lze kameny těžko odlišit, zvláště pokud jsou zasazeny ve šperku. Velmi zajímavý je kámen, který je v moskevském Kremlu a jehož historii popsal M. Glas (1994). Jde o jasně červený kámen vysoký 4 cm a vybroušený ve tvaru hroznu. Jeho historie je známá od roku 1570, kdy ho z neznámého zdroje získala francouzská královna. Ta ho pak věnovala svému bratru Rudolfu II. a z Prahy ho jako válečnou kořist odvezli Švédové. Koncem 18. století švédský král kámen věnoval

carevně Kateřině Velké a od té doby je v Rusku. Od počátku byl označován jako obří rubín o váze 255 karátů. Teprve v roce 1925 se zjistilo, že jde o turmalínovou odrůdu rubelit a akademik Fersman vyslovil hypotézu o jeho původu z Barmy.

Náš kámen v koruně byl dlouho považován za největší rubín na světě zasazený ve šperku, přestože jeho kvalita není z dnešního hlediska příliš vysoká (to zmiňuje i prof. Kašpar). Tento primát sice ztrácíme, ale náš kámen je jistě jeden z nejstarších rubelitů, které byly použity ve šperku. Ve středověku byly všechny červené kameny souhrnně označovány jako „karbunkulus“, což zahrnuje dnešní rubín, spinel, granát i rubelit. Velikost „rubínu“ odhadoval Kašpar na 200 až 260 karátů (na straně 35 ale udává váhu 200 až 215 ct). Rubelit má ale nižší hustotu (asi 3,05 místo 4,0), takže váhu kamene lze odhadnout na 150 až 200 ct.

Strana II (pravá)

Na této straně byl přeurčen modrozelený kámen na vrcholové lilii (II 8), označovaný za safír. Na základě nového výzkumu ho lze velmi pravděpodobně označit za akvamarín, modrozelenou odrůdu berylu. Od safíru jej jednoznačně odlišuje jeho nízká tepelná vodivost a zejména jeho inkluze (vtroušeniny). V celém kameni jsou hojné paralelní oválné plochy složené z drobných „zrcátek“. To je zcela charakteristické pro akvamaríny; jde o prasklinky kolmé ke krystalové ose. Již pouhým okem jsou v celém kameni vidět žluté jehlice, které Kašpar pokládal za rutil. Rutil tohoto typu se však v korundech nevyskytuje a v mikroskopu je jasně vidět, že jde o duté kanálky, které jsou jen v některých částech vyplněny žlutou hmotou. Tento typ inkluzí byl popsán v topazu a žlutá hmota byla identifikována jako oxid železa – limonit (Koivula, 1987). Topaz by přicházel v úvahu i pro náš kámen, ale měl by mnohem vyšší tepelnou vodivost a obvykle má navíc luminiscenci v UV záření (Hoover, 1992), která našemu kameni chybí. Navíc i pleochroické barvy (Kašpar uvádí louhově zelenomodrá / chrpová zelená) odpovídají mnohem lépe pleochroismu modrozelených akvamarínů (Sinkankas a Read, 1986). Na základě všech těchto údajů se proto přikláním k identifikaci kamene na koruně jako akvamarín.

Strana III (levá)

Identifikace kamenů této strany odpovídá závěrům Kašpara (1947).

Strana IV (zadní)

Jediný nově určený kámen na této straně je kámen IV 2b, který Kašpar s rezervou považoval za křišťál. Na základě tepelné vodivosti a charakteristických inkluzí (plochy složené z drobných oktaedrů) jej označuji jako spinel. To souhlasí s výsledky prof. Bauera a dr. Kouřimského, kteří jej jako spinel označili na základě přesného změření tvrdosti (J. Kouřimský, ústní sdělení).

Oblouky (kamáry)

Kameny na obloucích byly v minulosti podceňované a Kašpar (1947) se jimi zabýval pouze okrajově. Popsal je jako 19 spinelů, 25 smaragdů a 16 perel. Já jsem celkem 15 spinelů přeurčil jako rubíny.

Na obloucích je celkem pět velkých červených kamenů. Čtyři z nich jsou spinely a jen jediný je rubín; ten se nachází na pravém oblouku zcela dole. Pro jeho určení je směrodatný pleochroismus, velmi silná tepelná vodivost a především jeho zákal způsobený mikroskopickou mřížkou jehliček rutilu. Ta při osvětlení silným bodovým světlem způsobuje asterismus kamene. Pro těžkou přístupnost kamene je vidět jen jedno rameno hvězdy.

Všech 15 malých červených kamenů bylo také určeno jako rubíny. Na několika z nich je možné pozorovat jejich pleochroismus, u většiny však není vidět pro jejich malou velikost a plochý tvar. Tepelná vodivost všech patnácti kamenů však odpovídá rubínu a v několika byly v mikroskopu pozorované inkluze zcela charakteristické pro rubíny (Gubelin a Koivula, 1992): krvavě červené krystalky rutilu, hexagonálně omezená plocha z mikrojehliček rutilu a klencová štěpnost (K-I 6, K-III 3).

PŮVOD KAMENŮ NA KORUNĚ

a) Safíry

Kašpar (1947) určoval provenienci safírů na základě jejich pleochroismu a luminiscence v UV-záření. Tato metoda se však v moderní literatuře nepoužívá, protože zmíněné vlastnosti se u různých lokalit často překrývají. V současnosti jsou hlavním vodítkem pro určení lokalit inkluze v kamenech, které byly nyní zkoumány poprvé.

Pozorované inkluze v safírech na koruně (II 2, III 2, III 6, IV 1) plně odpovídají inkluzím známým v safírech ze Srí Lanky (dříve Ceylon). Kašpar sice tvrdí, že část safírů pochází ze Siamu (dnešní Thajsko), nebyly ale nalezeny žádné inkluze typické pro Thajsko. Je to navíc velmi nepravděpodobné i z historických důvodů. Hughes (1997) uvádí první historickou zmínku o výskytu safírů v Thajsku až v roce 1548, kdy je popsal Portugalec F. M. Pinto. Safíry výjimečné kvality, které se na naší koruně vyskytují, by byly jistě známé.

b) Spinely

Spinely na koruně lze rozdělit do dvou skupin. První jsou jasně červené kameny s hojnými prasklinami a inkluzemi, ve kterých jsou v mikroskopu dobře patrné oktaedrické krystalky. Typickým příkladem je spinel II-1 na středu pravé strany. Tento typ spinelu může pocházet ze Srí Lanky stejně jako safíry, nelze však vyloučit ani jeho původ z Afghánistánu (spolu s druhým typem spinelu). Méně pravděpodobný, ale přesto možný je původ z Barmy, odkud pocházejí zřejmě nejlepší červené spinely na světě.

Druhý typ spinelu má tmavší barvu a charakteristická je pro něj velmi dobrá čistota. Příkladem tohoto typu jsou kameny I 5 a I 6 po stranách rubelitu. S největší pravděpodobností pocházejí z Badachšanu, tj. z dnešního Afghánistánu. Spinely byly v této oblasti objeveny již začátkem 2. tisíciletí (historii viz Hughes, 1994) a byly označovány jako „balas rubíny“. Vlastnosti spinelů z této lokality jsou však v literatuře jen velmi málo popsány, proto definitivní určení spinelů na koruně bude možné až v budoucnosti.

c) Smaragdy

Smaragdy jsou na koruně jen na obloucích, kde jich je celkem 25. Kašpar sice uvádí, že jistě pocházejí z Egypta, toto tvrzení však opírá jen o fakt, že jiné naleziště v době vzniku koruny nebylo známo. Smaragdy z Egypta však byly nedávno podrobně popsány v odborné literatuře (Jennings et al., 1993, Grubessi et al., 1990) a jejich charakteristika se od kamenů na koruně liší. Smaragdy koruny jsou charakteristické sytou zelenou barvou (K-I 11, K-IV 7) a vysokým obsahem chromu, což potvrzuje jejich jasně červená reakce v Chelsea filtru. Naopak známé egyptské smaragdy jsou mnohem světlejší a v Chelsea filtru jsou inertní nebo jen slabě růžové. Pro egyptské smaragdy jsou typické krystalky biotitu, které jsem v kamenech na koruně nepozoroval, a paralelní duté kanálky, které jsou ve studovaných kamenech velmi vzácné. Naopak v několika smaragdech koruny jsou přítomny dvoufázové inkluze s hranolovým tvarem (K-III 9). Proto se domnívám, že smaragdy koruny pocházejí z jiného, zatím neznámého zdroje. To souhlasí i s pozorováním řady dalších gemologů ve světě, kteří předpokládají další zdroj smaragdů ve středověku, pravděpodobně z dnešního Afghánistánu, Pákistánu nebo Indie. To je však dosud předmětem výzkumu řady gemologů včetně autora této zprávy.

d) Rubíny

Inkluze pozorované v malých rubínech K-I 6, K-III 3 (největší kámen je příliš hluboko pro zkoumání v mikroskopu) jsou pro tento kámen typické, ale nelze je použít pro určení původu. V úvahu však přicházejí prakticky jen dva zdroje – Srí Lanka a Barma –, přičemž oba byly v době vzniku koruny dobře známé.

e) Rubelit

Původ velkého rubelitu (dříve považovaného za rubín) je nejasný. Jak jsem již uvedl, u podobného rubelitu v Moskvě předpokládal akademik Fersman původ z Barmy, pro toto tvrzení však nejsou důkazy. Nálezy rubelitů v Barmě jsou historicky doloženy

až od 17. století (Kane, 1994), náš kámen však stejně byl vždy považován za rubín. Podle mého názoru je velmi dobře možný i původ našeho i moskevského rubelitu z dnešního Afghánistánu. Z této oblasti pocházejí v současné době velmi podobné rubelity a právě tudy vedly obchodní cesty, po kterých se drahé kameny dostávaly z Ceylonu a Indie do Evropy.

f) Akvamarín

Nejasný je i původ velkého akvamarínu (dříve považovaného za zelený safír). Valounky akvamarínu byly odedávna nacházeny na Srí Lance spolu se safíry, řada lokalit je ale známa i v Indii, Pákistánu a dalších zemích. Podobný typ akvamarínu byl nedávno na Srí Lance nalezen (G. Zoysa, ústní sdělení, 1998).

Závěr o koruně

Nejdůležitějším výsledkem nového gemologického průzkumu Svatováclavské koruny je určení velkého turmalínu-rubelitu, který byl dosud považován za rubín, a dále určení velkého berylu-akvamarínu, který byl považován za zelený safír. V případě bezbarvého kamene, který byl podložen červenou fólií, bylo potvrzeno jeho určení jako spinel. Na obloucích koruny bylo zjištěno, že jsou zde pouze čtyři velké spinely, zbylý jeden velký a 14 malých červených kamenů byly určeny jako rubíny. Určení všech ostatních kamenů odpovídá závěrům J. Kašpara (1947).

V případě určení původu kamenů je řada změn proti starším teoriím. Všechny safíry pocházejí podle mého názoru ze Srí Lanky. Spinely pocházejí hlavně z Afghánistánu, část z nich ale může pocházet ze Srí Lanky. Smaragdy patrně nejsou egyptské, ale spíše z jiného, dosud neznámého zdroje. Rubíny jsou ze Srí Lanky nebo z Barmy. Lokalitu velkého rubelitu a akvamarínu nelze určit, velmi pravděpodobný je ale orientální původ (Barma nebo Afghánistán pro rubelit, Srí Lanka nebo Pákistán pro akvamarín).

Kašpar (1947) také uvádí, že z deseti největších safírů na světě je šest na naší koruně a tento omyl opakuje i J. Kouřimský v nejnovějším vydání knihy České koru

novační klenoty (1998). Ve skutečnosti safírů o hmotnosti nad 100 karátů jsou známy desítky, jejich přehled uveřejnil Hughes (1997). Není ale možné srovnávat jenom velikost, neboť některé jsou v surovině, jiné broušené a také se velmi liší jejich kvalita. Přesto však lze s jistotou konstatovat, že největší safíry Svatováclavské koruny patří k nejlepším na světě.

2) ŽEZLO

Na žezlu je celkem pět červených spinelů a čtyři modré safíry. Jeden ze dvou horních safírů (osmihranný oboustranný kabošon) je asterický.

3) JABLKO

Na obvodu jablka jsou čtyři červené spinely a čtyři modré safíry. Na křížku jsou čtyři modré safíry a dva červené spinely.

4) KŘÍŽ PAPEŽE URBANA

Na kříži je následujících 12 kamenů (odshora v řadách z leva do prava):

modrý safír, červený spinel, červené facetované sklo, vrtaný červený spinel, modrý safír, facetovaná dubleta křemen, červený spinel, modrý safír s efektem kočičího oka (velmi vzácné!), vrtaný červený spinel, vrtaný modrý safír, červený spinel, modrý safír. (Kříž papeže Urbana není součástí souboru Českých korunovačních klenotů – pozn. red.).

Literatura:

Glas M. (1994): Ein machtiger Karfunkel aus dem Schatz des Kremls. – Extra Lapis No. 6, 58–59.

Grubessi O., Aurisicchio C., Castiglioni A. (1990): The Pharaohs’ forgotten emerald mines. – J. Gemmol. 22, 3, 164–177.

Gubelin E. J., Koivula J. I. (1992): Photoatlas of Inclusions in Gemstones. – ABC Edition, Zurich.

Hoover D. B. (1992): Topaz. – Butterworth, Oxford.

Hughes R. W. (1994): The rubies and spinels from Afghanistan – a brief history. – J. Gemm. 24, 4, 256–267.

Hughes R. W. (1997): Ruby & Sapphire. – RHW Publishing, Boulder.

Jennings R. H. et al. (1993): Emeralds and green beryls of Upper Egypt. – Gems and Gemology 29, 2, 100–115.

Kane R. E. (1994): Burmesischer Turmalin. – Extra Lapis No. 6, 54–57.

Kašpar J. (1947): O drahokamech svatováclavské koruny. – Zprávy výzk. ústavu pro drahokamy v Turnově, č. 6, 1–40.

Koivula J. I. (1987): The rutilated topaz misnomer. – Gems and Gemology 23, 2, 100–103.

Sinkankas J., Read P. G. (1986): Beryl. – Butterworths, London.

Tabulka 1: Identifikace a rozměry (v mm) jednotlivých kamenů koruny

I (čelní strana koruny)
1 Safír 52×35×12
2 Spinel 23×32,5×10
3 Spinel 22×31×9
4 Rubelit 39,5×36,5×14
5 Spinel 12×23×9
6 Spinel 16,5×24×9
7 Spinel 25,5×25×14
Perla 14,5

II (pravá strana koruny)
1 Spinel 33×22,5×14
2 Safír 39,5×28×11
3 Safír 38,5×27×11,5
4 Safír 27×17×14
5 Safír 22,5×31×8
6 Safír 19,5×16,5×7
7 Safír 18×13×7,5
8 Akvamarín 27,5×26×15,5
Perla 15

III (levá strana koruny)
1 Spinel 27×22,5×14
2 Safír 33×27×13
3 Safír 39×36×14
4 Safír 23×16×9
5 Safír 24×35,5×19
6 Safír 20×16,5×7,5
7 Safír 18,5×14×5
8 Safír 24×19,5×11
Perla 14,5

IV (zadní strana koruny)
1 Safír 47,5×35×15
2a Safír 15×11×7
2b Spinel 11,5×18,5×7,5
2c Spinel 14,5×9,5×7
2d Spinel 14×19,5×7
2e Spinel 16×18,5×6,5
3a Spinel 17,5×12×7,5
3b Spinel 13×19×7
3c Spinel 17×12×7,5
3d Spinel 12,5×18,5×7
3e Spinel 15×21×8
4 Spinel 19×15×7
5 Spinel 27×19,5×8
6 Spinel 20×22×6
7 Spinel 22×18×4,5
8 Spinel 17×23,5×7,5
Perla 14

Spojky
mezi I a II: Spinel 14,5×23,5×9
mezi I a III: Spinel 16×19,5×14
mezi IV a II: Spinel 14×17,5×13,5
mezi IV a III: Spinel 13×19×6

Křížek
Safír (kamej) 25×20×4,5
Spinel 12,5×10×7
Spinel 15×9,5×7,5
Safír 12×12×10

Kamáry
K-I
1 Smaragd
2 Smaragd
3 Spinel
4 Smaragd
5 Smaragd
6 Rubín
7 Smaragd
8 Smaragd
9 Spinel
10 Smaragd
11 Smaragd

K-II
1 Smaragd
2 Smaragd
3 Rubín
4 Smaragd
5 Smaragd
6 Smaragd
7 Rubín
8 Rubín
9 Smaragd
10 Rubín
11 Rubín

K-III
1 Smaragd
2 Smaragd
3 Spinel
4 Smaragd
5 Smaragd
6 Rubín
7 Rubín
8 Rubín
9 Smaragd
10 Rubín
11 Rubín

K-IV
1 Rubín
2 Rubín
3 Smaragd (zlomený)
4 Rubín
5 Rubín
6 Smaragd
7 Smaragd
8 Smaragd
9 Spinel
10 Smaragd
11 Smaragd

Označení kamenů na koruně podle J. Kašpara (1947)
I – přední strana
II – pravá strana
III – levá strana
IV – zadní strana

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz