-

O drahokamech svatováclavské koruny

Jan Kašpar

Zprávy Výzkumného ústavu pro drahokamy v Turnově, č.6, str. 1-40, 1947.

Mineralogický průzkum J. Kašpara z roku 1947 představuje nejpodrobnější popis kamenů na Svatováclavské koruně. Určení některých minerálů se oproti součastným poznatkům liší.

V r. 1946 bylo tomu právě 600 let, co dal král Karel IV. (v r. 1346) zhotoviti zlatou korunu posázenou drahokamy a perlami a věnoval ji z úcty a zbožnosti sv. Václavu, správněji Svatovítskému chrámu, kde byl jeho hrob a kde zdobila jeho hlavu zlatem obloženou.

Touto korunou byli též korunováni čeští králové, jako nástupcové sv. Václava a koruna, zvaná Svatováclavská, byla vždy k této slavnosti propůjčována. Tak se stala Svatováclavská koruna pouze korunou korunovační a vstoupila mezi české státopravní symboly (J.Cibulka, 2, str. 41 a 42).

Svatováclavská koruna je všem Čechům symbolem svobody a samostatnosti a každé její znesvěcení dotýká se citů celého národa. Tak tomu bylo i za dnů nesvobody, v tak zv. protektorátu, kdy němečtí uchvatitelé dali dne 19. listopadu 1941 otevříti schránku s korunovačními klenoty a provedli jejich symbolické předání do rukou t. zv. říšského protektora.

Po ukončení války a opětovném nastolení právního řádu v našich zemích rozhodla se vláda 8. října 1945 provésti odbornou prohlídku korunovačních klenotů a zjistiti jejich pravost a neporušenost.

Tím v průběhu šesti století byly korunovační klenoty po sedmé studovány a popsány. Jak uvádí Fr. Slavík (11), po prvé byl podrobný soupis pořízen za panování Václava IV., v roce 1387. Podruhé bylo tomu při příležitosti korunovace Leopolda II., v roce 1791. Dále byly studovány v roce 1857, z kteréžto doby pochazi známý jejich obraz od akad. malíře Josefa Schweiwla. Po čtvrté bylo tomu při vpádu Němců do Čech v roce 1866, kdy klenoty byly odvezeny do Vídně a podrobně popsány. Další příležitost se naskytla při přestavbě Svatovítského chrámu v roce 1911, kdy K. Vrba (4) z archeologické komise při Akademii provedl prvý moderní soupis a prvé mineralogické odborné zjištění jakosti drahokamů. Při Svatováclavském mileniu v roce 1929 byla předposlední prohlídka klenotů, které Fr. Slavík popsal po stránce mineralogické a Josef Mašek, ředitel odborně školy šperkářské v Turnově, po stránce kamenářské.

Obě poslední prohlídky byly časově značně omezené, takže K. Vrba mohl v roce 1911 provésti jen zběžný výzkum, protože na celou prohlídku byla povolena doba necelé jedné a půl hodiny. Rovněž tak krátká byla i prohlídka Fr. Slavíka, takže nebylo možno provésti nic jiného, "než prostý popis kamenů, se stručným označením jejich barvy, jakosti, tvaru, přibližně velikosti a způsobu opracování" (11, str. 25).

Poslední prohlídka, dík porozumění odpovědných činitelů, byta několikadenní a konala se od 24. do 31. října m. r., s využitím všech moderních přístrojů, takže v této zprávě mohu uvésti všechna data o drahokamech, pokud se dala získati bez vyjmutí kamenů a bez jejich poškození.

Vědomosti starých Čechů o drahokamech byly dosti podrobné, jak je patrno z rukopisu Vodňanského (6), který je jen o málo mladší než Svatováclavská koruna (pocházi z roku 1389). Je to prvý český Lapidarius, ve kterém je rozvedeno bohaté názvosloví tehdejších drahokamů. Nás při tom zajímá nejvíce to, že drahokamy byly tříděny hlavně podle barvy, a ne podle látkového složení. Tak na příklad Karbunkulus (Carbunculus) představoval trojí červený kámen, "palač, granát a rubien". Tedy jasně byl tím míněn balas-rubín, t. j. červený spinel, granát a rubín. Starým kamenářům byly rozdíly v tvrdosti jistě dobře známé a proto karbunkulus rozdělovali na tři odrůdy, ač se jistě domnívali, že je to jediný druh kamene, pokaždé s jinou schopností broušení a leštění. Pod tímto zorným úhlem byly drahokamy oceňovány po dlouhá staletí, až do doby počátku vědecké mineralogie, t. j. do konce 18. století. Proto i nejstarší seznamy drahokamů na koruně jest takto chápati a lze přejmouti pouze číselná data. A tu hned předem možno říci, že prvý podrobný seznam z roku 1387 byl sestaven velmi dokonale a plati dodnes.

Stručný popis koruny.

Vzhled Svatováclavské koruny je všeobecně znám, neboť v naší literatuře se vyskytuje velmi mnoho různých popisů. Zejména podrobné jsou popisy z prohlídek z let 1911 a 1929 od K. Chytila (4) a J. Cibulky (2). Poslední autor připravuje podle výsledků studia z loňského roku rozsáhlou monografii a proto odkazuji v podrobnostech na tyto práce. Z toho důvodu omezuji se zde jen na stručný popis, který by v dalšim pojednání usnadnil představu.

Svatováclavská koruna je tvořena čelenkou, která je rozložitelná ve čtyři části (viz obr. 2-5), jež vybíhají ve stylisované lilie. Celek je ze zlata a je bohatě posázen drahokamy a doplněn čtyřmi perlami. Jednotlivé části jsou vzájemně spojeny stěžejkami se zástrčkami, jež jsou opět na koncích ukončeny drahokamy. K zvýšení pevnosti koruny jsou jednotlivé lilie ještě spojeny dvěma oblouky, které se protínají na vrcholu koruny, kde je též umístěn zlatý křížek se safírovou rytinou. Celkový vzhled je dobře patrný z přiložených obrázků (barevné fotografie na tabulkách I-III).

Svatováclavská koruna je technícky velmi jednoduše udělána. Je vlastně z pouhého zlatého plechu, přibližně 1 mm silného, na kterém jsou drahokamy, upevněné v kornoutovitých chatonech, asi 2 cm vysokých. Drahokamy jsou většinou nepravidelné brusy a k lůžkům jsou připevněny pouze zlatými drápky, kterých bývá většinou čtvero a jen v jednom případě je jich pět a v jednom šest. Je konstruktivně neobyčejně jednoduše sestrojena. Je to přímo vzor konstruktivní jednoduchosti a proto její vzhled působí na nás tak velkolepým dojmem.

Nelze pochybovati o tom, že v době Karla IV. bylo klenotnictví i u nás na vysokém stupni, neboť prošlo již několika stoletími vývoje. Nacházíme-lí přesto Svatováclavskou korunu tak jednoduše sestrojenou, jest třeba příčínu hledati jinde. J. Cibulka (2 str. 42) rozvádí tuto otázku podrobně po stránce historickě a docházi k závěru, že tu jde pravděpodobně o úmysIné napodobení starší koruny. Na jistou podobnost se starši korunou poukazuje též K. Chytil (4 str. 38).

Tím větší je překvapení, že oblouky spojující korunu jsou ozdobeny dvanácti články zlatého, kamením a perlami zdobeného pásu, který byl původně samostatným šperkem a hotový byl rozložen a po kusech ke koruně připevněn (viz tab. I). Výzdoba i zpracování tohoto pásu je na Svatováclavské koruně po stránce klenotnické i kamenářské cizorodým prvkem. Při tom je to šperk starý a již ve čtrnáctém století zdobil korunu. Proč nebyl rozmontován a drahokamy stejně upevněny jako ostatní a proč vůbec byl ke koruně přidán, zůstává zatím nevysvětleno.

Popis jednotlivých drahokamů.

Čelenka a lilie.

Přední, či čelní část koruny (I) je zdobena 7 kameny. (Viz obr. 2). Na čelence uprostřed je veliký safír (1) o rozměrech 52 x 35 mm a pravděpodobně je 12 mm vysoký. Výšku lze odhadnout pouze s přesností na 2 mm, poněvadž přesnému změření brání zasazení kamene. Tvar kamene je nepravidelný a je to pouze leštěný přirozený vaIoun. Na povrchu jsou jamkovitá vybrání (tvaru velmi plochých kuželů), která svědčí o tom, že již staří kamenáři si vážili velikosti tohoto kamene a pří opracování postupovali tak, aby se ztratilo co nejméně hmoty. Kámen je vodorovně provrtán.

Tento safír má barvu chrpovou, která v umělém světle se stává blankytnou a krásně svítí. V ultrafialovém světle září jen nepatrně barvou temně purpurovou s odstínem do fialové. V dichroskopu ukazuje zřetelný pleochroisrnus s barvami chrpovou a zelenomodrou, takže s jistotou lze tento kámen prohlásit za safír.

Je to rozměry největší kámen na koruně, krásné drahokamové jakosti, téměř bez kazů, pravidelně zbarvený, jehož barva v umělém světle se nemění, ale naopak stává se zářivější. Jeho váhu lze odhadnouti v mezich 250-290 karatů, čímž se tento kámen stává mineralogickou pozoruhodností a patří jistě k největším safírům vůbec. Vzpomíná se již v seznamu z roku 1387.

Podélné provrtání svědčí o tom, že byl již dříve použit k jinému účelu. V levém vyústění vývrtu zůstal ještě zaražen kousek zlatého drátu, který je upilován a ke koruně není v žádném vztahu. Středem kamene táhne se slabá prasklina (plena), na kterou upozorňuje již K. Vrba. Na povrchu pak je jednak nárazová trhlina na obrázku označena x a zřetelné vyskřípnutí v místě označeném xx. Oba tyto kazy, a možná i vnitřní trhlina, byly způsobeny až po vyleštění kamene. Samotné leštěni je dobré, ne však velmi dobré, jako u některých jiných kamenů.

Po stranách tohoto velkého safíru jsou dva spinely (2 a 3), které označuje seznam z roku 1387 jako balas-rubíny (unum magnum zaphirum et duos rubinos palasios). Shodně s tím jsou označovány též v kronice Hájkově jako rubinpalasové. V roce 1866 byly určeny jako rubiny a rovněž tak lze se domnívati, že je za rubíny pokládá i K. Vrba, ač to výslovně neříká, ale vyplývá to z textu, kde praví, že červené kameny jsou ponejvíce jistě rubíny. Rovněž i F. Slavík je pokládá za rubíny. Proto jsern věnoval červeným kamenům zvláštní pozornost.

Je přirozené, že u zasazených kamenů je vyloučeno provésti řadu zkoušek, z nichž zejména hustota a lom by byly rozhodující. Zbývá proto k určení použít jen metody, závislé na studiu procházejícího světla, tvrdosti a ultrafialového záření. Tvrdost byla zkoušena tak, aby kameny nebyly poškozeny. Ke zkoušce byly použity vyleštěné destičky z křišfálu, topasu a synthetického rubínu. Těmito destičkami pak bylo pohybováno po hranách zkoušených kamenů. Ukázalo se, že oba kameny ryly do křišťálu, avšak nezanechávaly stopy na topasové destičce. Jsou tedy tvrdší než 7 stupeň a měkčí než 8, nebo stejně s ním tvrdé. Poněvadž nejsou pleochroické, může proto z červených kamenů přicházeti v úvahu pouze almandin, nebo červený spinel. Rozhodující byla zkouška v ultrafialovém světle, ve kterém kameny zářily živou, intensivně červenou barvou, podobně jako neonové trubice (viz tab. III. obr. 9). Tato vlastnost je význačná pro spinely.

Pravý kámen (2) je krásně červené vínové barvy a je to proto rubín-spinel. Jeho barva je stejnoměrná a v umělém světle neztráci na živosti. Kámen je vybroušen do zaoblené osmiboké desky. Vlevo nahoře (x) je vyštípnutí, které je však vyhlazeno. Rozměry jsou 23 x 32,5 x 10 mm, takže jeho váha je asi 98 kar.

U všech kamenů je třetí rozměr pouze přibližný, poněvadž jak již bylo uvedeno, nelze jej přesně změřit vzhledem k zasazení kamenů. Uvnitř je kámen bez kazů, což je rovnéž jeden z ukazatelů, mluvící proti pravému rubinu. Původně, aby se zvýšila jeho zářivá barva, byl podložen folií, která je snad z tenkého měděněho nebo zlatého pIíšku a nyní je černě naběhlá. Tato černá barva je zbytkem po původní barvě, jejíž tón dnes již nemůžeme zjistiti.

Levý kámen (3) je rovněž rubín-spinel, shodné barvy jako předešlý. Uvnitř je rovněž bez kazů a vybroušen do dosti pravidelného čočkovce. Jeho rozměry jsou 22 x 31 x 9 mm, takže pravděpodobná váha pohybuje se mezi 78-84 kar. Je bez pleochroismu a v ultrafialovém záření svítí jasnou červenou barvou.

Uprostřed lilie je posazen velký vyleštěný valoun rubínu (4), nepravidelného tvaru o rozměrech 39.5 x 36.5 x 14 mm. Je to nápadný kámen, který ihned upoutává na sebe pozornost. Proto je naň ve starých popisech nejčastěji upozorňováno. Je krásně červený, typicky rubínový, uvnitř s množstvím vlasových trhlinek, které zvyšuji vnitřní reflexy, takže v určité poloze je kámen fialově červený. Zbarveni je nestejnoměrné, neboť do některých trhlinek vnikl hydroxyd železitý, který v něm tvoří nepříjemné rezavé ostrůvky. Kámen jeví typický pleochroismus mezi cihlově červenou a jasně červenou. Ryje do topasové destičky, takže je to prokázaný rubín.

Jak jíž bylo řečeno, je protkán sítí trhlinek (je červivý), směřujících od předu do zadu. Ty činí kámen zakaleným a proto světlejším, než by byl, kdyby byl bez těchto kazů. Tyto vlasové trhlinky jsou vlastně drobné rourky po neznámém nerostu, který byl vyloužen, takže nyní jsou vyplněné vzduchem. Pravděpodobně byla to původné rutilová vlákna. Podle jejich orientace i podle pozorování pleochroismu, je kámen dobře umístěn a jeho krystalografická osa C prochází zhruba od předu do zadu. Je to ta plocha, při které se maximálně využívá sytého červeného odstínu.

Ve světle ultrafialovém je temně fialový a prakticky vlastně nezáří (viz obr. 9 tab. III), takže se ihned nápadně odráží od okolních spinelů.

Na povrchu je opracován jen nedokonale. Je na něm vidět, že staří kamenáři nedovedli jej dokonale vyleštit a "zatáhnout" všechny trhliny, které vyúsťují na povrch. Zejména pod mikroskopem je tento rozdíl neobyčejně nápadný od povrchu spinelů.

Je to typický valoun, pouze na povrchu vyleštěný, takže podle nepravidelného tvaru lze jeho váhu jen zhruba odhadnout v rozmezí 200-260 kar. Jako drahokam je podřadné jakosti. Je to jediný rubín, jak dále uvidíme, kterým je Svatováclavská koruna ozdobena.

Po stranách tohoto rubínu, v listech lilie, jsou umístěny dva almandin-spinely.

Pravý (5) má rozměry 12 x 23 x 9 mm. Je to kámen barvy temně malinové, bez kazu a naprosto čirý, je velmi pečlivě vyleštěn do obdélníkové tabulky se skosenými základnicemi, tedy do výbrusu, který má náběh k tabulkovci. Pleochroismus nemá, v ultrafialovém světle září jasně červeně. Tvrdost opět odpovidá asi 8 stupni. Je to proto nesporný almandin-spinel. Váží nejpravděpodobněji 31 kar.

Párově k pravému kameni byl vybrán na levou stranu takřka stejný kámen (6), rovněž obdélníkový roháček se stejnou barvou a stejnými vlasmostmi. Je o málo větší, o rozměrech 16,5 x 24 x 9 mm. Ve výbruse se od předešlěho liší jen nepatrně. Tento kámen má základnice zaoblené a celkový výraz není tak vyhraněně tabulkový, jako u předešlého. Horní okraj má vybrání pro záchytný drápek. Uvnitř obsahuje plynové bubliny, které jsou dobře zjistitelné při mikroskopickém prohlíženi. Jejich tvar ukazuje přiložený obr. 10. Váží 50 kar. U poslednich dvou kamenů nesouhlasí rozměry uváděné J. Maškem (7, str. 41) s pozorovánim naším.

Konečně přední lilie je na vrcholu ozdobena skvostným rubínspinelem (7), srdčitého tvaru, o rozměrech 25,5 x 25 x 14 mm. Je to nejkrásnějši červený drahokam na koruně a svou jakostí je jistě jeden z nejlepších vůbec. Jeho barva je světle vínově červená, velmi jasná a zářivá. Je bez pleochroismu, tvrdost asi 8 stupně, v ultrafialovém světle silně září. Je to typícký rubín-spinel. Pozorován spektroskopem ukazuje jeden zřetelný absorbční pás v rozmezí 4750-5550 Á, což je v naprostém souhlasu s pozorovánímí na ceylonských rubín-spinelech.

Jeho barva je stejnoměrně rozdělena. Uvnitř ukazuje kámen jen malá péra a nepatrné temnější uzavřeniny. Jinak je dokonale čirý a prvotřídní drahokamové jakosti. Je vybroušen do nepravidelného, poněkud srdčitého čočkovce, který vznikl tak, že původní přirozený valoun byl zaoblen a vytvořen na něm i jakýsi okraj (rundista). Opracování je dobré a vyleštění pečlívé. Na levé straně, v místě označeném x, je slabé vyskřípnutí a žlábkovité vybrání pro drápek.

Váha tohoto kamene je pravděpodobně v rozmezí 95-105 kar. Je to tedy kámen pozoruhodné velikosti. Je největším a současně nejkrásnějším spinelem na koruně.

Váha všech kamenů na přední straně koruny se pohybuje mezi 802-873 kar.

Lilie je dále zakončena perlou 14,5 mm velikou, kterou prochází zlatý nýt, ukončený milimetrovým smaragdovým čočkovcem. Takto jsou ukončeny všechny čtyři lilie, jen perly se nepatrně v rozmérech liší. Podrobněji je o nich zpráva ve zvláštní kapitole.

Pravá část koruny (II) je na rozdíl od čelni části většinou posázená safíry, takže barevně je modrá, jak patrno z obrázku (obr. 7 tab. II). Také jednotlivé kameny se lépe odráží od zlatého podkladu, takže jsou v tomto směru barevně působivějši.

Uprostřed čelenky je veliký almandin-spinel (1), vybroušený do tvaru čočkovce o rozměrech 33 x 22,5 x 14 mm. Jeho váha je asi 100 kar. Má barvu fialovou s chrpovým odstínem a s vnitřními refiexy dosti temnými, až černými. Kámen je uvnitř popraskán a je rozhodně jako drahokam podřadné jakosti. V levé části nahoře (x) vypadly kousky kamene a takto vzniklé dutiny byly starým klenotníkem vyplombovány červeným voskem (nebo nějakou hmotou vosku podobnou). Přesto však i část tohoto vosku chybí, takže Ize dobře pozorovat zadní stranu. A tu je překvapující, že zadní strana je pouhá nepravidelná lomná plocha, bez nejmenšího opracování. V pravé části je kámen od předu do zadu provrtán (xx) a podle umístění vrtu je jasné, že původně sloužil jako závěs. Pak byl bud úmyslně nebo neúmyslně rozpůlen, avšak lomná plocha nebyla ohlazena a jedna polovina užita k výzdobě koruny. Je záhadou, proč zadní strana nebyla vyhlazena, nebo aspoň obroušena. V té době totiž hlazení kamenů bylo u nás již známé, takže lze důvodně předpokládat, že tento kámen byl prostě přesazen na korunu z nějakého starěho šperku, jako jistě většina druhých kamenů, které nebyly pro potřebu koruny úmyslně do svých tvarů vybrušovány, ale byly ponechány v původních starých brusech.

Jeho vybroušení je však dobré. Kámen nejeví pleochroismus a v ultrafialovém světle je zářivě červený. Rovněž i tvrdost je menší než 9. Je to proto nepochybný spinel a to podle barvy t. zv. almandin-spinel. Svou velikostí i váhou je největším almandinspinelem na koruně.

Vpravo na čelence je umístěn velký, temný, fialově chrpový safír (2). Je to velmi zajímavý kámen tím, že "tabulka" je konkávně vybroušena. Barva je dosti temná a některé vnitřní reflexy jsou až inkoustové. Při tom však v umělém světle nejeví tu tupou inkoustovou barvu, jako některě kameny indické. Jeví velmi intesivní pleochroismus, typický pro safír. V ultrafialovém světle září červeně, s odstínem do fialové. Tyto znaky však nejsou nijak charakteristické, takže nemůžeme podle nich určit původ kamene. Jeho rozměry jsou 39,5 x 28 x 11 mm, takže váha se pohybuje mezi 160-180 kar.

Jeho opracování je velmi dokonalé a vyleštění přímo vzorné. Brus je nepravidelný, s jistým náběhem k osmiboké tabulce, podobně, jako je vybroušen na přední čelence pravý rubín-spinel. Při okraji má tento safír nabroušené drobné plošky, které jsou jako ostrůvky nepravidelně rozsety a které, kdyby splývaly, tvoříly by jasnou základnici našich brusů.

Při mikroskopickém prohlížení byla uvnitř nalezena plynová bublinka, krystalograficky omezená, jak ukazuje obrázek 11. Podle toho by "tabulka" kamene byla rovnoběžnou s plochou klence.

Původně to asi byl přirozený valoun, který podle klencové oddělitelnosti se vyštípl z většího krystalu. Při známém soudkovitém tvaru korundových krystalů je lehce pochopitelné, že vyštiplá deska podle klence má na obvodu více méně nepravidelné obrysy protáhlého šestiúhelníku. Dvě z těchto ploch byly použity a tvoří dnes vrchní a spodní okraj na kameni. Vyplývá totiž podle tvaru uvedené plynové uzavřeniny, že krystalografická osa C na tomto kamení probíhá ve vodorovné rovině šikmo k "tabulce" od leva vpředu do prava vzadu. Ostatní okraje byly poněkud sbroušeny.

Vlevo na čelence je opět safír 38,5 x 27 x 11,5 mm veliký (3) o váze mezi 145-160 kar. Je to kámen mléčně blankytné barvy, což je způsobeno bohatou zonární stavbou, kterou tento safír ukazuje. Je to pěkně vyhlazený, přirozený oblázek, který se oddělil od velkého krystalu podle plochy spodové. Proto na mírně zaoblené tabulce vidíme velmi zřetelnou hexagonální zonární stavbu, která zejména v pravé půlce kamene je výrazná. Střídají se tu mléčně bílé proužky, t. zv. "chalcedonové", jen zlomky milimetru silné, s proužky dokonale čirými, rovněž jen zlomky milimetru silnými, které jsou intensivně modré. Celek pak působí dojmem barvy mléčně blankytně a kámen je poněkud zakalen. Jako drahokam není tedy prvotřídní jakosti, jako byl předešlý. V ultrafialovém světle září špinavě zelenou barvou, což ukazuje na původ ze Siamu.

Uvnitř má jen nepatrné pleny. Jinak je bez kazů. Opracování je dokonalé a kámen je uvnitř provrtán z prava do leva, při čemž vrt je červíkovítý a zřetelně několikrát přerušovaný.

Nad almandin-spinelem, u paty lilie, je oválný safír (4), velmi světlé barvy. Vykazuje typický pleochroismus v modrých tónech. V ultrafialovém světle září opět světle zeleně s odstínem do modré. Dle toho by i tento kámen pocházel ze Siamu. Uvnitř je hrubě provrtán pětkrát přerušovaným vrtem a to velmi nedokonale. Jeho rozměry jsou 27 x 17 x 14 mm a váha 80-85 kar.

Nad tímto kamenem je opět safír (5), který vyniká krásnou chrpově modrou barvou. Je vybroušen do jakési osmihranné tabulky se zaoblenými rohy. Tento typ výbrusu, který jsme již před tím dvakrát popsali, je na tomto kameni zvláště pěkně proveden.

Jeho velikost je 22,5 x 31 x 8 mm, váha ca 90 kar. (J. Mašek uvádí jeho rozměry větší; 7, str. 43). Pleochroismus je typický. V ultrafialovém světle září fialově s větším úklonem k červené barvě. Je to záření význačné pro jistý druh ceylonských kamenů. Jako drahokam je prvotřídní jakosti. Je dokonale čirý, prakticky bez kazů, nádherně zářivě chrpový, kterážto barva v umělém tvětle se neztrácí. Je od shora dolů provrtán a to poměrně dosti dobře. Vyleštění je dokonalé a tento kámen je jeden z mála na koruně, který ukazuje na značný stupeň brusičského umění oproti většině ostatních kamenů, nedokonale vrtaných a jen dobře broušených.

V pravém listu lilie je obdélníkový safír, 19,5 x 16,5 x 7 mm veliký (6). Je naprosto bez kazů a typicky chrpově modrý. Pleochroismus je poněkud neobvyklý; fialově modrá a zelenomodrá. V ultrafialovém světle září červeně, poněkud zakaleně. Podle tohoto znaku by i tento kámen náležel ke kamenům z Ceylonu.

Jeho váha je 40 kar. Vybroušení je dokonalé. Je to obdélníková tabulka s úzkou vnitřní facetou.

Souměrně k němu, v levém listu lilie (7), je o něco menší obdélníkový kámen s válcovitou tabulkou o rozměrech 18 x 13 x 7,5 mm. Barvy je temně šmolkové, v umělém světle prosvicen je pěkně modrý, bez rušivých fialových záblesků. V ultrafialovém světle září temně fialově. Je podložen folií, která původně měla za úkol prosvítit jeho temnou barvu. Je rovněž provrtán z prava do leva, při čemž vrt v levé části kamene je dokonalejší. Váhu lze odhadnout na 35 kar.

Konečně posledním kamenem na vrcholu lilie je opět safír (8), a to kámen neobvyklé, zelené barvy. Jeho barva připomíná světlé druhy australských safírů. Je louhově zelenomodrá. Pleochroismus je typický, mezi chrpovou a zelenomodrou. Podle této vlastnosti náleží pravděpodobně ke kamenům ze Siamu. V ultrafialovém světle září tak nepatrně, že je to sotva zjistitelné. V spektroskopu ukazuje absorpční pás mezi 4750-5000 Á a mezi 6500-7000 Á.

Je to dokonale vyleštěný, dosti kulovitý valoun o rozměrech 27,5 x 26 x 15,5 mm. Aby jeho barva byla korigována, byl opět podložen barevnou folií, která dnes je černým plíškem, neboť původní barva zmizela, či se vlastně rozpadla. Váhu lze odhadnout na 150-160 kar.

Kámen je krásně čirý a již pouhým okem zjistíme, že v horní polovině probíhá napříč metlice drobných rutilových vlasů.

Ukončení lilie je provedeno opět velikou perlou o průměru 15 mm. Nýtek je smaragdový. Je to největší perla na koruně.

Váha všech kamenů na pravé straně koruny je mezi 800-850 kar., takže je prakticky stejná jako u čelní strany.

Levá strana koruny (viz. obr. 4) je co do osázení kameny naprosto shodná s pravou. Je opět modrá, neboť obsahuje 7 safírů a jeden spinel.

Uprostřed čelenky je rubín-spinel, 57 kar. těžký (1). Kámen má krásnou vínově červenou barvu se slabým odstínem do rezavě. Rovněž i vnitřní reflexy jsou narezavělé. Pleochroismus nejeví a v ultrafialovém světle září ohnívě červeně. Je ta nepochybný spinel, jeho tvar je dosti pravidelný čočkovec o rozměrech 27 x 22,5 x 14 mm. Na povrchu jsou čtyři podélné, oválné prohlubně (vybrání). Uvnitř je kámen rozpraskán, takže není dokonalé drahokamové jakosti. Broušení je dobré.

Vpravo je umístěn veIiký safír (2) o rozměrech 33 x 27 x 13 mm. Je to vyleštěný přirozený valoun, mající krásnou, šmolkovou barvu. Uvnitř je téměř bez kazů, takže je dokonale čirý a proto vnitřni reflexy jsou tmavé (podle lidověho rčeni našich kamenářů dalo by se říci, že "hází studánku"). Pleochroismus je v barvě šmolkové a louhově zelenomodré. V ultrafialovém světle je temně modrý s odstínem do fialové. Pocházi pravděpodobně ze Siamu. Je napříč vodorovně provrtán a to dosti dobře. Při mikroskopickém prohlížení najdeme vlevo nahoře (xx) červíkovité uzavřeniny, které pozorovány pouhým okem, zdaji se býti nárazovými trhlinami. Na spodním okraji kamene je silné vybrání (x), kterým byl zřejmě vybroušen nějaký povrchový kaz z kamene. Váhu můžeme odhadnauti mezi 190-200 kar. Jako drahokam je velmi dobré jakosti.

Vlevo od rubín-spinelu je rovněž safír (3), který je nápadný svou velikostí i výbrusem. Obrys kamene je nepravidelný, oválný. Ale vršek kamene je vybroušen dosti dobře do nízké čtyřboké pyramidy. Jeho rozměry jsou 39 x 36 x 14 mm (J. Mašek uvádí asi omylem jiné míry ; 7, str. 44) a váha se pohybuje mezi 260-280 kar., takže je to jeden z největších kamenů na koruně. Opracován je dokonale, ale později byl poškozen nárazem, takže vpravo nahoře (x) je nárazové vyštípnutí. Má barvu temně blankytnou až šmolkovou. Pleochroismus je barvy chrpové a louhově zelenomodré. V ultrafíalovém zářeni je purpurový, s fialovějším odstínem. Pochází pravděpodobně ze Siamu. Uvnitř je téměř bez kazů, takže je to kámen velmi dobré jakosti. Při silném prozářeni je při levém okraji mírně mléčně zakalen, což ukazuje, že jeho barva není stejnoměrně rozdělena. Ovšem rozdíly jsou nepatrné a podstatně neovlivňují jeho cenu jako drahokamu.

U paty lilie, nad rubín-spinelem, je valounový safír (4) o rozměrech 23 x 16 x 9 mm a váze 40 a 44 kar. Jeho barva je krásně chrpová, při pravěm okraji poněkud temnější (šmolková). Toto temné místo není snad způsobeno nepravidelným zbarvením, ale tím, že uvnitř kamene jsou jemné světlé fibrily (jako hedvábí u rubínů), které činí kámen v levě části světlejším. Tím nabývá kámen krásné barvy, s nepatrným ocelovým odstínem. Pleochroické barvy jsou chrpová a zelenomodrá. V ultrafialovém světle poskytuje slabé, světle zelené reflexy. Je to nepochybný siamský kámen. Opracování je dobré. Uvnitř je kámen vodorovně provrtán a to velmi dobře. Do Ievého vyústění vniká záchytný drápek. Jako drahokam je dobré jakosti, uvnitř bez kazů.

Uprostřed lilie je opět velký safír (5), barvy temně modré, s téměř černými vnitřními reflexy. Při silném prozáření nabývá ocelově šedého tónu. Uvnitř je bez kazů a jako drahokam je velmi dobrý. Pleochroismus je mezí fialově modrou a žlutomodrou, velmi světlou, až bezbarvou.

Ultrafialové záření vyvolává hlínově žlutou barvu s modrou opalescencí. Při tom kámen značně zprůhlední. Tato vlastnost, jakož i barva a pleochroismus jsou typické pro kameny z Ceylonu. Tvarově je to dokonale vyleštěný valoun, který na povrchu má při horním okraji dosti velké konkávní vybrání a dvě nárazové trhliny (v místě x). Jeho rozměry jsou 24 x 35,5 x 19 mm a váha se pohybuje mezi 210-216 kar. I tento kámen je provrtán a to svisle, esovitě prohnutým vrtem, dosti nedokonale provedeným. Do obou vyústění vrtu vnikají záchytné drápky.

V pravěm listě je 33 kar. safír (6), zajímavého výbrusu. Okraj je nepravidelný ovál a tvoří ostrou hranu (rundistu). Na povrchu je zbroušen do tabulky, která při pravém horním okraji má dvě nápadná vybrání (v místě x). Opracování kamene není dokonalé. Jeho barva je temně modrá, se skoro černými vnitřními reflexy. Při silném prozáření je krásně blankytná a při tom ne tupá. Uvnitř vlevo obsahuje jen slabý zákal (plenu), takže celkově, jako drahokam, je velmi dobré jakosti. Pleochroické barvy jsou šmolková a světle zelenomodrá. Podle této vlastnosti je to pravděpodobně siamský kámen. Rozměry jsou 20 x 16,5 x 7,5 mm. V levém listě je obdobný kámen, ale menší (7). Je to 19 kar. safír, opět nepravidelného obrysu, nalevo poněkud zašpičatělý. Na svrchní straně je zbroušen do tabulky. Okraj je ostrý a tvoří hranu (rundistu). Barva je chrpová s pleochroismem ne příliš rozdílným a to v tónech blankytně modré a světle modré. Uvnitř obsahuje zákal (plenu), který se táhne od shora dolů. Jeho jakost je celkem dobrá. Největší rozměry jsou 18,5 x 14 x 5 mm. (J. Mašek uvádí 20 x 12,5 mm, 7, strana 45).

Konečně na vrcholu téro strany koruny je posazen opět safír (8), tvaru pravidelného čočkovce o rozměrech 24 x 19,5 x 11 mm (podle J. Maška má tento kámen rozměry 25 x 12,5 mm, 4, str. 44). Je to kámen prakticky bez kazů. Jeho barva je světle louhově modrá s jemným sametovým leskem, která v umělém osvětlení nabývá poněkud našedlého tónu. Při tom má kámen slabou opalescenci, takže jeho barva se stává zářivou. Je to typicky ceylonský safír. Pleochroismus je v barvě mléčně světle chrpové, a bezbarvý. V ultrafialovém záření je kalně okrově žlutý se slabými fialovými reflexy.

Uvnitř je kámen křížově provrtán a to od prava do leva a od předu do zadu. Předozadním vrtem proniká zlatý nýt, ukončený smaragdovým čočkovcem 1 mm velikým. Do vyústění pravolevého vrtu vnikají záchytné drápky. Opracováni je velmi dobré a kámen má opět ostrou hranu (rundistu). Pro spodní drápek je vybrání. Je to opět jeden z velmi krásných kamenů na koruně, jehož váhu lze odhadnouti na 65-68 kar.

K vrcholu lilie je přinýtována miska s velkou perlou o průměru 14,5 mm, která je proniklá nýtem, ukončeným smaragdovým čočkovcem.

Váha všech kamenů na levé straně koruny je 874 až 917 kar. Je tedy levá strana oproti pravé a přední jen o málo těžší.

Zadní strana koruny obsahuje největší počet kamenů a její barva je červená, stejně jako barva čelní strany (viz obr. 5 a tab. III obr. 8). Obsahuje totiž 13 červených spinelů, jeden kámen bezbarvý a jeden světlý safír, které jsou podloženy červenými fóliemi, a jeden velký modrý safír, který je uprostřed čelenky.

Rozměry posledního safíru (1) jsou velmi značné: 47,5 x 35 x 15 mm. Podle toho lze váhu odhadnouti na 300-330 kar. Je to váhově nejtěžší safír na koruně, i když plošnými rozměry je čelní safír o málo větší. Kámen je krásně chrpové barvy, jehož horní polovina je o poznání temnější a nabíhá do ocelově modré. Barvy jsou pěkně jasné a svítivé. Pleochroismus: chrpová a světle modrá. Absorpční spektrum ukazuje zřetelně seslabení od 5600 A a absorpčni pás v červené části spektra s vrcholem asi při 4800 A. Ve světle ultrafialovém téměř nezáří. Je to velmi pěkně vyhlazený přírozený valoun, který je čtyřikrát provrtán odpředu dozadu. Vrty jsou křížově sestaveny. Z toho nejlevější vrt je při vyústění vyskřípnut. Jsou to nepochybné nýtové vrty, z nichž Ize usuzovat; že tento kámen byl dříve připevněn jako ozdoba k jiněmu předmětu, snad pochvě nějakého meče, nebo na kovové čelence a podobně. Uvnitř kamenem probíhají výrazné trhliny zprava doleva. Ve spodní části je však kámen naprosto čistý. Barva byla původně upravena podložením folie, která je dnes černá.

Na čelence jsou po stranách tohoto safíru dvě skupiny kamenů, vždy po pěti sestavených do tvaru kříže. Pravá skupina (2a-d) je tvořena ze 3 spinelů a jednoho bledého safíru a jednoho neurčeného bezbarvého kamene (křištálu ?), které byly podloženy červenými foliemi, takže původně byly všechny kameny červené. Prostřední kámen je 25 karátový balas-rubín (2e) o velikostí 16 x 18,5 x 6,5 mm. Jeho barva je světle vínově červená. Pleochroismus nevykazuje. Od shora dolů je provrtán.

Levý kámen v této skupině (2d) je rovněž balas-rubín, 25 karátový. Rozměry : 14 x 19,5 x 7 mm. Barva je světle červená (kárafiátová) s nepatrným odstínem do fialové. V místě označeném x je nárazové odštípnutí.

Konečně třetím spinelem (2c) je almandín-spinel, který tvoří horní kámen pravého křížku. Je 11 karátový o rozměrech 14,5 x 9,5 x ? mm.

Uvedené spinely jsou všechny bez pleochroismu s typickým živým zářením v ultrafialovém světle.

Spodní kámen (2a) je mléčně modrý, velmi světlý safír. Jeho pleochroismus je však zřetelný. Ve světle ultrafialovém září nepatrně, čímž se nápadně liší od okolních spinelů. Jako drahokam je to kámen podřadné jakosti. Zřejmě byl vybrán jen proto, že nebylo dostatek červených spinelů a že je tak bledý, že podložením červené folie činil dojem červeného kamene. Dnes je však barvivo na folii rozpadlé a projevuje se jako drobné, fialově černé hromádky a tečky na zlatém plíšku. Proto byl původně tento kámen čítán ke kamenům červeným, dnes je však fialový a tím dochází k jistým nesrovnalostem oproti starým zprávám. Je to 15 karátový kámen o rozměrech 15 x 11 x 7 mm.

Pravý kámen na tomto křřížku (2b) je po stránce mineralogické velmi zajímavý. Dosud se nepodařilo bezpečně jej určit. Kámen je bezbarvý a zdá se, že má jen nepatrný namodralý nádech. Je měkčí než rubín. Při tom nebylo možno určiti bezpečně jeho tvrdost, zda je 8 či 7. Uzavřeniny, podle nichž by se dalo soudit, který nerost to je, neobsahuje. Rovněž tak i jeho chování v ultrafialovém světle - září nepatrně růžově - je naprosto necharakteristické. Proto jen s reservou se domnívám, že je to pouhý křemen, resp. křišfál. Jeho rozměry jsou 11,5 x 18,5 x 7,5 mm a v tom případě, že je to křemen, byla by jeho váha ca 14 kar. Byl opět podložen červenou folií jako předešlý, avšak barvivo se rozpadlo. Oba poslední kameny jsou též velmi dobře odlišeny od ostatních na Bock-Pollachově kresbě z roku 1791.

Levý křížek na čelence (3) je celý složen ze spinelů. Stejně jako u předešlého křížku, jsou i tyto kameny pouhé vyleštěné valounky. Střední kámen (3e) je největší, 29 karátový o rozměrech 15 x 21 x 8 mm. Je to typický balas-rubín, světlé barvy, s nepatrným odstínem do fialové. Je bez pleochroismu. Rovněž í zbývající čtyři spinely jsou balas-rubíny.

Pravý kámen (2b) je 20 karátový o rozměrech 13 x 19 x 7 mm. Je barvy vínově červené, s nádechem do rezavohnědé. Je špatně provrtán šikmým vrtem od shora dolů. Do spodního vyústění vniká drápek.

Levý kámen (3d) má rozměry 12,5 x 18,5 x 7 mm a je 19 karátový. Je nápadně světle růžový (karafiátový), uvnitř s množstvím bublin.

Svrchní kámen (3c) má rozměry 17 x 12 x 7,5 mm, je 17 karátový, rovněž světle růžóvý. Je vodorovně provrtán a do obou vyústění vnikají záchytné drápky. Pod mikroskopem je v něm vidět patrná, velmi charakteristická, velká plynová uzavřenina.

Konečně spodní kámen (3a) je 18 karátový, 17,5 x 12 x 7,5 mm veliký, opět světle červený a vodorovně provrtaný.

V ultrafialovém světle září všechny spinely levého křížku živě červeně. Je zajímavé, že z obou křížků jsou 4 provrtány po délce a při tom, jak bylo uvedeno, kameny jsou přirozené vyleštěné valounky, mírně zploštělé a zhruba stejně veliké. Rovněž všechny jsou balas-rubíny. Je nápadné, že těmto kamenům velikostí odpovídají další 4 kameny, ukončující zástrčky stěžejek. Pátráme-li dále na koruně, tu objevíme celkem takových kamenů 11, které nepochybně kdysi náležeIy témuž šperku, totiž pravděpodobně šňůře spinelových korálů, z níž se nám dochovala, resp. byla použita k výzdobě koruny, toliko délka ca. 22 cm, což je asi třetina původní předpokládané šňůry.

Mimo již uvedené kameny, dalším kamenem v této šňůře byl světle malinově červený almandin-spinel (4), který je upevněn u paty lilie (nad velkým safírem). Je to opět vyleštěný přirozený valounek o rozměrech 19 x 15 x 7 mm a váží ca. 24 kar. Jako drahokam je bez kazů, krásně stejnoměrně zbarvený. Po délce je provrtán a do levého vyústění vniká drápek.

Desátý kámen z předpokládané šňůry by byl dnes upevněn uprostřed zadní lilie (5) a jedenáctý je vrcholový balas-rubín (8).

Ve středu lilie je největší provrtaný spinel (5), přirozený valounek o rozměrech 27 x 19,5 x 8 mm a o váze asi 55 kar. Je úplně čirý, a uvnitř má jen nepatrné prasklinky. Při spodním okraji (označeno x) je zřetelná trhlina. Po délce je provrtán, barvy jasně červené s nádechem do fialové, takže jej musíme čítat k almandinspinelům. Absorpční spektrum ukazuje úplné pohlcení světla v části zelené a v části obou přechodů, a to k modré až k 4750 A, a k žluté až asi k 5500 A. V tomto se shoduje se známými absorpčními spektry červených spinelů. Kromě toho však ukazuje ještě absorpci světla v části červené od 6500 A výše. Tím se podobá absorpcím pravých rubínů. Náš kámen je však nepleochroický a v ultrafialovém světle září jasně červeně, takže je to nepopíratelný spinel.

Spinel v pravém listu (6) je světle fialový almandin-spinel. Je to broušením poněkud upravený přírozený oblázek, který v pravém rohu nahoře (x) ukazuje silné vyskřípnutí, kterého bylo použito při montování k zachycení drápkem. Je to kámen 20 x 22 x 6 mm veliký, o váze 34 kar. Podložen je opět folií.

Kámen v levém listu lilíe (7) je velmi světlý malinový almandinspinel. Je to nepravidelný valoun o rozměrech 22 x 18 x 4,5 mm, zbroušený nahoře do tabulky. Váží asi 23 kar.

Konečně poslední kámen na zadní lilii je vrcholový balas-rubín (8). Jeho rozměry jsou 17 x 23,5 x 7,5 mm a váha asi 35 kar. Je to kámen neobyčejně zajímavě provrtaný. Vrt má totiž podobu Y. Z toho pravé rameno je poněkud silnější a méně dokonale provedené. Barva kamene je světle vínově červená. Uvnitř zprava doleva probíhá plena, která kámen poněkud znehodnocuje. Barva tohoto kamene je velmi krásná a stejnoměrná. Ukončení zadní lilie je stejné jako ostatních tří, totiž perlou, o průměru 14 mm (takže je nejmenší ze čtyř velikých perel), kterou prochází zlatý nýtek, ukončený milimetrovým smaragdem.

Váha všech kamenů zadní strany je mezi 664-694 kar.

Zástrčky ve stěžejkách.

Jak již bylo uvedeno, jsou všechny čtyři části koruny spojeny stěžejkami a zástrčkami. Na konci každé zástrčky je červený spinel. Jsou to opět přirozené valounky, světlé barvy a všechny krásně vyleštěné. Jsou provrtány podél a prochází jimi zlatý drát, který je na konci ohnut (ve dvou připadech) nebo roztepán (rovněž ve dvou případech).

Spinel mezi přední a pravou částí je balas-rubín o váze 27 kar. a o rozměrech 14,5 x 23,5 x 9 mm. Je velmi slabě růžový-karafiátový. Mezi přední a levou částí je almandin-spinel; 38 karátový o rozměrech 16 x 19,5 x 14 mm. Vrtání je červíkovité, dosti špatné. Oba tyto přední spinely svítí v ultrafialovém světle jasně červenou barvou. Jsou bez pleochroismu a měkčí než rubín - tedy prokázané spinely.

Zástrčka mezi zadní a pravou částí je ukončena balas-rubínem o rozměrech 14 x 17,5 x 13,5 mm o váze 17 kar. Kámen je světle červený, téměř růžový. Na povrchu má nápadná vybrání.

Konečně poslední zástrčka, mezi zadní a levou částí, je ukončena almandin-spineIem o rozměrech 13 x 19 X 6 mm a o váze 20 kar. Je zajímavé, že oba poslední spineIy v ultrafialovém světle září jen velmi málo. Že jsou to skutečně spinely dokazuje nedostatek pleochroismu a tvrdost. Jejich váhu lze dohromady odhadnouti na 102 kar.

Křížek.

Koruna je ukončena křížkem. Podle inventáře z roku 1387 je křížek ozdobeny 5 kameny, (4, str. 29), nahoře a dole safíry, po stranách dvěma palasy a uprostřed rytým safírovým křížkem. Do dnešních dnů, s výjimkou safíru u paty křižku, dochovaly se všechny kameny.

Vrcholový safír je krásně čirý kámen velmi světlé barvy (světle chrpový), téměř kulovitý, který vykazuje zřetelný pleochroismus. V ultrafialovém světle září červeně s modravým odstínem. Je to kámen asi 21 kar. o rozměrech 12 x 12 x 10 mm.

Vpravo je balas-rubín který má nápadný trojúhelníkový profil. Jeho rozměry jsou 12,5 x 10 x 7 mm a váha 7,5 kar. Je karafiátové barvy. Ve světle ultrafialovém září červeně.

Pravý spinel je opět balas-rubín o rozměrech 15 x 9,5 x 7,5 mm a váze 12 kar. V ultrafialovém světle září rovněž červeně.

Konečně poslednim kamenem na křížku je rytý safírový křížek, který je upevněn ve výřezu uprostřed zIatého křížku. Je to nádherná kámej, znázorňující Krista na kříži a podle úsudku historiků pochází asi ze XIII. století (4, str. 47).

Rytina je provedena velmi pěkně a pod mikroskopem je dobře patrno, že figurální výjev byl opatrně vyškrabáván diamantem. Je s podivením, jak dobře je tato rytina provedena uvážíme-li, že starý rytec neměl možnost postup své práce pozorovat lupou. Na povrchu jsou stopy po vyleštění, což zvyšuje plasticitu a dodává kameji měkkého stinováni. Na zadni straně je křižek zbroušen. Barva tohoto safiru je světle modrá s nepatrným odstinem do fialové. V ultrafialovém světIe září fialově. Pleochroismus je typický pro safír. Největši rozměry jsou 25 x 20 x 4,5 mm a váhu lze odhadnouti na 19 kar.

Všechny kameny vrcholového křížku Ize odhadnouti dohromady na 59,5 kar.

Oblouky.

Oblouky, které spojují křížem čtyři části čelenky, jsou ozdobeny 12 ti článkovým pásem ozdobeným drahokamy a perlami. Z tohoto pásu jsou vždy tři články upevněny na jeden oblouk, respekt. polooblouk (viz obr. 1). Po stránce technické je to nesporně nejzajímavější část koruny. Staré popisy jí nevěnují pozornost a i důkladná práce K. Chytila (4) nezmíňuje se o ní blíže. Jen J. Cibulka (2, str. 35) upozorňuje na skutečnost, že k původním hladkým obloukům byl zde přinýtován jiný již hotový šperk. Není pochyby o tom, že tento šperk byl na korunu upevněn při jejím zhotovování, anebo hned po jejírn dohotovení, neboť v seznamu z roku 1387, tedy 41 rok po zhotovení koruny, je uváděn přesným počtem kamenů a perel. Je to tedy šperk starý a ne renesanční, jak zjistila komise při prohlídce v roce 1929 (podle písemného posudku a zprávy J. Maška) (7, str. 57).

Pokládám proto za vhodné, poněkud podrobněji popsat tuto část koruny.

Uvedených 12 článků se skládá z 8 článků většich, o rozměr. 35 x 17 mm, které mají po pěti kamenech, (v rozích a uprostřed) a ze 4 čIánků menších, čtvercových o rozměrech 18 x 17 mm, ozdobených čtyřmi perlami (v rozích) a jedním kamenem (uprostřed). Na každém poIooblouku jsou upevněny vždy dva články větší a jeden menší čtvercový, takže každý polooblouk je ozdoben 11 kameny a 4 perlami. Jak je patrno z obrázku, sestavení je takové, že u základny polooblouku je nejprve velký článek s drahokamy, pak čtvercový s perlami a opět dlouhý článek s drahokamy.

Tato trojdílná část je na obou koncích ukončena svorkami, které jasně dokazují, že všech 12 článků je součástí jednoho šperku. Při vysoce geometrickém smyslu starého zlatníka, který tento článkovaný šperk zhotovoval, můžeme důvodně předpokládat, že není celý, ale že nejméně k němu chybí ještě 4 čtvercové články s perlamí, takže celek by se byl skládal z 8 článků dlouhych a 8 čtvercových, které by se střídaly. Tím ziskáváme 42,5 cm dlouhý pás, který k ozdobě hrdla je příliš volný (jak se domnivá J. Mašek) a naopak krátký, měl-li by v této podobě představovat čelenku.

Kameny na tomto pásu jsou červené spinely a smaragdy. Všechny jsou poměrně nízké a jsou uloženy ve skříňkových lůžkách, které velmi těsně objímají kámen, takže u malých kamenů nejsou použity drápky k jejich zachycení. Lůžka jsou zdobena t. zv. milgrifem a rovněž i obvody článků jsou takto ozdobeny.

Ačkoliv dosud nemáme bližší studie o vývoji jednotlivých šperků, takže dosud nemůžeme vysloviti konečný úsudek o tomto zajímavém pásu, přesto spatřoval bych jistou podobu mezi naším pásem a čelenkou Svatoštěpánské koruny (8), která pochází z roku 1075 a je nepochybně byzantskěho původu. I zde jsou kameny zasazeny do těsných lůžek a na obvodu ozdobeny milgrifem. Tato skutečnost vede mne k úsudku, že pás na naší koruně mohl by býti rovněž byzantskěko původu.

Podrobnější rozložení kamenů na obloucích je následující. U paty čelní čelenky je velký článek s almandin-spinelem uprostřed a 4 smaragdy v rozích. Almandin-spinel je vybroušen do 13 mm, naprosto dokonalého tabulkovce (spodní část není vidět) o váze ca. 8,4 kar. Ze čtyř smaragdů jsou dva po 0,5 kar. a dva 0,7 kar. Jsou to mírně nepravidelné valounky, velmi pěkně vybroušené, zakalené, avšak syté barvy.

Druhý článek je čtvercový se čtyřmi perlami v rozích a uprostřed s karátovým balas-rubínem. Třetí článek je opět z pěti kamenů. V rozích jsou karátové smaragdy a uprostřed almandinspinel, asi 6,5 kar., který je napřič provrtán. V seznamu z roku 1387 je tento oblouk označen jako prvý. Pravý oblouk má u paty dlouhý článek se čtyřmi smaragdy v rozích, dva karátové a dva po 0,7 kar. a uprostřed s typickým nafialovělým almandin-spinelem. Je to kámen asi 8 kar., opět mírně oblý valounek. Uprostřed je provrtán a ve vrtu je slabý drát. Pak následuje opět čtvercový článek s karátovým smaragdem uprostřed a perlami v rozích. Další dlouhý článek má v rozích balas-rubíny o váze 1, 1,5, 1,5 a 2 kar. a uprostřed velký plochý valounek smaragdu o váze 16 kar. V roce 1387 je označují jako druhý oblouk.

Levý oblouk má u paty lilie dlouhý článek se čtyřmi karátovými smaragdy v rozích a almandin-spinelem o váze 7 kar. uprostřed. Pak následuje čtvercový článek s perlami a karátovým balas-rubínem uprostřed. Konečně třetí dlouhý článek má 11 karátový smaragdový obIázek uprostřed a v rozich dva karátové balas-rubíny a dva po jednom a půl karátu. V seznamu z roku 1387 je označován jako čtvrtý oblouk.

Konečně poslední, zadní oblouk, má u paty lilie čtyři karátové balas-rubíny a uprostřed 8 karátový smaragdový valounek. Další článek, se čtyřmi perlami v rozích, má uprostřed karátový smaragd. Poslední, dlouhý článek má v rozích smaragdy po 1,5 kar. a uprostřed almandin-spinel, 16 kar. těžký, který je napříč esovitě provrtán. V seznamu v roce 1387 je to třetí oblouk.

Sestavime-li tyto výsledky do tabulky, získáme následující obraz :

Přední oblouk: 8 smaragdů, 4 perly, 3 spinely.

Pravý oblouk : 6 smaragdů, 4 perly, 5 spinelů.

Levý oblouk: 5 smaragdů, 4 perly, 6 spinelů.

Zadní oblouk : 6 smaragdů, 4 perly, 5 spinelů.

Úhrnná váha 19 spinelů je asi 63 kar., 25 smaragdů asi 57 kar. a 16 perel o průměru 7 mm váží 144 grainy.

Safíry.

Jsou to mineralogicky nejzajímavější kameny na koruně. Vynikají velikostí a barevnou rozmanitostí, jsou zde zastoupeny všechny odstíny modré barvy od mléčně blankytné, přes barvu chrpovou až k temně ultramarínové. Záření v ultrafialovém světle i odstíny pleochroismu jsou rovněž velmi rozmanité. Dík těmto vlastnostem, podařilo se u šesti kamenů určiti jejich původ, u sedmi jen pravděpodobný původ, kdežto u zbývajících šesti dosud nelze najíti žádný záchytný bod k dalším závěrům. Je to způsobeno mezi jiným také tím, že výzkumných prací v tomto směru je jen velmi málo a i literární údaje jsou značně rozptýleny.

Dosud se podařilo určiti: 3 kameny bezpečně a 2 pravděpodobně z Ceylonu. 3 kameny bezpečně a 5 pravděpodobně ze Siamu. 6 jich zůstává neurčeno. Poněvadž již v popisné části byly jednotlivé odstiny a popisy kamenů dosti podrobně uvedeny, omezím se proto v této stati jen na tabelární přehledy, ze kterých je patrno, jak se od sebe liší kameny různého původu. U původu nezaručeného, avšak pravděpodobného, jsou čísla uvedena v závorkách. Prvý barevný tón je pro paprsek řádný, druhý pro mimořádný.

Kameny z Ceylonu:
Čís. Umístění Barva Pleochroismus Ultrafialové záření
1. III. 5. temně modrá fialově modrá
světle modrá
(žlutý nádech)
hlínově žlutá
2. III. 8. blankytná s ocel. nádechem světlá chrpová
bezbarvá
hlínově žlutá
3. vrchol křížku světlá chrpová světlá chrpová
bezbarvá
zářivá červená s modrým odstín.
(4). II. 5. chrpová chrpová
světle modrá
liláková
(5). II. 6. světlá chrpová fialově modrá
zelenomodrá
světle červena
zakalená
Kameny ze Siamu:
Čís. Umístění Barva Pleochroismus Ultrafialové záření
6. II. 3. mléčně blankyt. světle modrá
téměř bezbarvá
špinavě zeleno-modrá
7. II. 4. blankytná světle modrá
téměř bezbarvá
špinavě zeleno-modrá
8. III. 4. chrpová chrpová – zeleno-modrá světle zelená
(9). I. 1. tmavá chrpová chrpová – zeleno-modrá slabá purpurová
(10). II. 8. louhově zeleno-modrá chrpová – zelená nezáří
(11). III. 2. šmolková modrá
zelenomodrá
slabě fialová
(12). III. 3. temná blankyt. chrpová – zeleno-modrá purpurová
(13). III. 6. šmolková modrá – zeleno-modrá
Kameny neznámého původu:
Čís. Umístění Barva Pleochroismus Ultrafialové zářeni
14. II. 2. chrpová s nádechem do fial. chrpová – světle modrá červená
15. II. 7. šmolková temně modrá
světle modrá
temně fialová
16. III. 7. chrpová blankyt. modrá
světle modrá
17. IV. 1. světlá chrpová chrpová
světle modrá
nezáří
18. IV. 2.a mléčně světle modrá světle modrá
bezbarvá
nepatrně září
19. křížek světle modrá světle modrá
bezbarvá
slabá fialová

Podrobně spektrálně byly studovány jen dva kameny. Předně nápadně zelený safír, který je na vrcholu pravé lilie (I. 8) a pak chrpový kámen ze středu zadní čelenky (IV. 1).

Zelený safír vykazuje velmi zřetelný absorpční pás v části modré a zelené mezi 4750-5000 Á a v části červené mezi 6500-7000 Á. Modrý safír má prvý pás okolo 4800 A a v části žluté široký pás od 5600 A dále k červenému konci spektra. Obě tato spektra dobře souhlasí se známými spektry safírů, pokud tyto byly studovány (E. H. Kraus 5, str. 68). Spektrální hodnoty byly získány pomocí malého přímohledného spektroskopu, takže jsou dosti hrubé a daleko za přesnými hodnotami, kterě nám poskytují spektrografy. To ovšem je zaviněno povahou zkoumaného předmětu, který zatím nedovoluje použití velkých přístrojů. Ale i tak získané hodnoty jsou pro safíry charakteristické a pro určení postačující.

Safíry jsou, jak již uvedeno, největší kameny na koruně. Je jich celkem 19 a dohromady váží 2122 až 2285 kar. Nejtěžší je vzadu na koruně a váží mezi 300-330 kar. Přední je rozměry větší, je to však tenká destička, jejíž váhu Ize odhadnouti pouze mezi 250-290 kar.

O jak veliké kameny se jedná, je nejlépe patrno z tohoto přehledu:

Váha kamenů v karátech:
350-300 300-250 250-200 200-150 150-100 100-50 a menší.
Počet kamenů:
1 2 1 4 - 3 8

Z těchto 19 kamenů je 11 provrtáno a z nich jen jediný, totiž na vrcholu křížku, byl provrtán se zřetelem ke konstrukci koruny. Zbývajících 10 bylo jistě předtím použito jinde, neboť 9 podélně provrtaných sloužilo pravděpodobně jako závěsy, jeden pak má čtyři typicky nýtové vrty a zdobil patrně bud pochvu meče, neb nějakou čelenku a pod.

Při mikroskopickém prohlíženi byly nalezeny folie jen u 4 kamenů. Pokaždé to byly kameny nějak barevně odchylné. Takovou barevnou folii má vrcholový zelený safír z pravé strany koruny, dále na téže straně temný safír v levém listu, dále světlý safír ze zadni čelenky a konečně skoro bezbarvý safír, který je v pravém křížku na zadní čelence. To mne vede k závěru, že folií nebylo všeobecně používáno a pokládány byly jen tam, kde bylo nutno opravit barevný odstín, nebo dokonce jej změniti. Tak zejména byl poslední uvedený safír "přebarven" na červený kámen.

Pro úplnost ještě dodávám, že 18 safírů jsou vyleštěné, částečně též před tím broušené kameny a jeden je vyryt jako kamej (křížek).

Spinely.

Červené kameny, s výjimkou velkého čelního rubínu na přední lilii, náleží vesměs spíneIům. Na koruně je jich 45. Tak veliké množství poskytuje přirozeně bohatou stupnici barevných tónů a jelikož jsou to spinely, je tato stupnice zejména bohatá. Při jejich označení přidržel jsem se obvyklého kamenářského názvoslovi (5, str. 184, 1, str. 549). Rubín-spinely jsou jasně krvavě červené. Balas-rubiny jsou růžové (karafiátové) a almandin-spinely jsou světlé i tmavé odrůdy modročervené, a fialové. Na koruně jsou

zastoupeny takto: Rubín-spinely 4, balas-rubíny 26, almandin-spinely 15. Je však nutno podotknouti, že zejména barevná hranice mezi rubínspinely a balas-rubíny je neurčitá, takže podle subjektivního názoru pozorovatele je možné, že jiný pracovník by je rozdělil jinak. Já jsem postupoval tak, že k rubín-spinelům čítám jen ty kameny, které nevykazují ani nejmenší cizí odstíny v barvě rezavé nebo fialové. Proto jsou takové kameny na koruně jen 4. Nejkrásnější a současně největší z nich je na vrcholu přední lilie. Jeho absorpční spektrum vykazuje pouze jeden pás v části zelené, který poněkud přechází do modré mezi 4750-5550 A. Z toho je patrno, jak čistá je to červená barva. Toto absorpční spektrum dobře souhlasí se spektry ceylonských červených spinelů (1, str. 149) a liší se od pravých rubínů, které mají tento pás posunutý směrem k žluté a oranžové části.

Rovněž dosti neostrá je hranice mezi balas-rubíny a almandin-spinely. Zde jsem postupoval tak, že kameny světle růžové, někdy s odstínem rezavé a jen s nepatrným nádechem do modré, čítám k balas-rubínům. Kameny s vysloveně fialovým odstínem a temnější, přiřazuji k almandin-spinelům. Z těchto kamenů uvádím jako přiklad absorpčního spektra spektrum almandin-spinelu ze středu zadní lilie. Tento kámen ukazuje především úplné pohlcení světla od modré přes celou zelenou a částečně i žlutou část v rozmezi 4750-5500 A. Krom toho absorbována je úplně červená část spektra počínaje 6500 A. Jak je patrno, je toto spektrum poněkud jiné, než dosud bylo na červených spinelech pozorováno.

Červené spinely nelze zpravidla bez bližšiho zkoumání rozeznat od pravých rubínů. Barvy bývají naprosto totožné a i velmi zkušení mineralogové je nerozeznají. Tak velmi mnoho starých rubínů bylo teprve zkouškou rozeznáno (anglická koruna). Proto se nelze divit, že ani K. Vrba, nesporný znalec, pokládal červené kameny na koruně za rubíny (4, str. 51). (Na př. i F. Slavík (11, str. 33) byl veden barvou a nepřikládal významu dichroskopickému pozorování a prohlásiI vrcholový spínel na žezlu za rubín, ač nevykazuje pleochroismus). Z toho je patrno, že aby určení bylo průkazně, bylo zapotřebí zjistiti u všech kamenů, zda jsou pleochroické, dále mikroskopem zjistiti jejich vnitřní stavbu a tvrdost (jak bylo popsáno) a zejména pak záření v ultrafialověm světle. Červené spinely v ultrafialovém světle většinou září jasně červeně (jako neonová trubice), což je charakteristická jejich vlastnost a takto je na prvý pohled rozeznáme od jiných červených kamenů. Viz barevnou fotografii obr. 9 na tab. III. Zejména jasně září kameny jasně červené, jejichž zbarvení je způsobeno chromem. Kameny s odstínem rezavým nebo fialovým září méně, nebof jejich zbarvení je vyvoláno především přítomností železa a jen malého podílu chromu.

Vlastnost záření spinelů je charakteristická a vyskytuje se u kamenů z nejrůznějších nalezišf. Nemůže nám proto být vodítkem k určení jejich původu, jako je tomu u safírů. O našich spinelech lze jen všeobecně říci, že pocházejí odněkud z Orientu.

Červené spinely jsou kameny sice hojné, ale ve větších kusech nad 30 kar. jsou neobyčejně vzácné. Na Svatováclavské koruně jsou zastoupeny co do velikosti takto:

Váha kamenů v karátech: 150-100 100-75 75-50 50-25 a menší.
Počet kamenů: 2 2 3 8 30

Největší kámen je současně nejkrásnější. Je upevněn na vrcholu čelní lilie. Je to kámen vzácně čisté jasné barvy, čirý a téměř bez kazů. Lze s jistotou říci, že podobných rubín-spinelů je jen velmi málo. Naproti tomu druhý co do velikosti je 100 karátový almandin-spinel (uprostřed na pravé čelence), který jako drahokam je podřadné jakosti, poněvadž je celý prostoupen drobnými trhlinami. Dále následují dva vínově červené rubín-spinely s 98 a 78 karáty z čelenky na přední straně, které jsou opět dokonalými drahokamy, s barvou o poznání tmavší než vrcholový rubín-spinel. Další tři v rozmezí 75-50 kar. (57, 55 a 50) jsou dva almandin-spinely a jeden rubín-spinel. Z osmi kamenů mezi 50 a 25 kar. je 5 balasrubínů a 3 almandin-spinely. Zbývajících třicet je tvořeno z 21 balasrubínů a 9 almandin-spinelů.

Ze 45 spinelů je 14 provrtáno a to velký spinel na pravé čelence, 7 kamenů na zadní straně koruny, 4 zástrčky a dva kameny na obloucích. Již při jednotlivých popisech jsem uvedl, že veIiký spinel z čelenky je vlastně fragment závěsu. Dva kameny na obloucích jsou ploché oblázky a byly již provrtané upevněny na pásy. Naproti tomu však 11 ostatních kamenů je si nápadně podobno nejen v barvě a velikosti, ale i v opracování. Jsou to valounky vyznačené žebrovitým povrchem. Při broušení bylo vybírání kazů na povrchu poněkud přehnáno, čímž získaly se pěkně plastické valounky, jejichž tvar se mohl plně uplatnit pouze při volněm zavěšení. Jako kameny zasazené se rozhodně neuplatňují. Na příklad zástrčky jsou neobyčejně malebné, kdežto stejně velíké kameny v chatonech na zadní straně koruny úplně zanikaji. Tato pozorování vedla mne k závěru, že těchto 11 kamenů náleží k sobě a původně tvořilo součást šňůry spinelových korálů. Aby jejich podoba lépe vynikla, uvádím data o těchto kamenech v následující tabulce pohromadě. Kameny jsou seřazeny podle klesající velikosti.

Umístění Barva Velikost Pravděpodobná váha
střed zadní lilie jasně červený
nafialověiý
8×19, 5×27 55
zástrčka mezi přední a levou částí světlý almandin
spinel
14×16×19,5 38
vrchol zadní lilie světle vínově červený 7,5×17×23,5 35
zástrčka mezi přední a pravou částí světle karafiátový 9×14,5×23,5 27
střed pravého křížku vzadu světle vínově červený 6,5x16x18,5 25
u paty zadní lilie světle malinový 7x15x19 24
pravý kámen v levém křížku vzadu vínově slabě rezavý 7x13x19 20
zástrčka mezi zadní a levou částí světlý almandin
spinel
6x13x19 20
spodni kámen pravého křížku vzadu karafiátově červený 7,5x12x17,5 18
zástrčka mezí zadní a pravou částí růžový 13,5x14x17,5 17
střední kámen v levém křížku vzadu světle růžový 7,5x12x17 17

Bylo by zajímavé tuto otázku dále sledovati. Pro úplnost ještě dodávám, že při zhotovování žezla a jablka bylo nepochybně použito i starých kamenů. Je totiž veliký rozdíl v broušení kamenů na těchto dvou klenotech. Tam vedle naprosto dokonalých brusů nacházíme i staré valounky. A právě mezi těmito valounky se dá najíti další kámen, který zapadá do naší řady. Spinely, které se nacházejí po stranách křížku, jsou daleko menší (7,5 a 12 kar.) a jejich povrch není tak rozbrázděn jako těch, o kterých předpokládám, že tvořily šňůru.

Stejně jako safíry, i spinely byly podloženy foliemi. Z nich jsem na koruně nalezl podložené foliemi dva a jeden kámen bezbarvý, snad křemen, který byl podložen folií červenou, aby napodoboval spinel. O stejném případu bledého safíru bylo již psáno.

Ze 45-ti spinelů je 16 provrtáno a z toho jen u 6-ti kamenů bylo to nutné s hlediska konstrukce koruny. Jsou to 4 zástrčky u stěžejek a dva kameny po stranách křížku. U 12-ti kamenů to bylo zbytečné, což ukazuje na to, že kameny před zasazením měly jinou funkci.

Smaragdy.

Na Svatováclavské koruně je celkem 30 smaragdů a to 25 větších než půl karátu a 5 malých, milimetrových čočkovců, které jsou použity jako hlavičky nýtů čtyř veIkých perel a v jednom přígadě k upevněni safíru na levé IiIii. Všechny smaragdy jsou stejné, krásné, sytě trávové barvy, avšak jsou neprůhledné. Svou barvou uplatňují se toliko na obloucích, kde jsou tři kameny větší a to o váze 16, 11 a 8 karátů. Zbývajících 22 kamenů je o váze 0,5 až 1,5 karátů,

O původu těchto kamenů vyslovil již K. Vrba (4, str. 54) správný předpoklad, že

pocházejí z Egypta. Přímý důkaz pro tento původ nemáme a zatím není metody, dle níž by se to dalo bezpečně zjistiti. K této domněnce o původu přicházíme toliko úvahou. Podle literárních zpráv (3) byly smaragdy těženy v horním Egyptě již v době předdynastické, jak o tom svědčí nálezy v oblasti Nubijské. Četné nálezy z dob dynastií jen potvrzují, že těžba pokračovala a největšího rozkvětu dosáhla za Ptolemaiovců a v ranné době římské. V těžení se pokračovalo však dále až asi při nejmenším do 17 stol. Konečně je možno zaznamenati i několik pokusů mladších. Je přirozené, že tak dlouho a usílovně těžený drahokam, jako byl egyptský smaragd, byl všeobecně znám v celém Středomoří, zejména zásluhou Římanů, Arabů a Turků.

Při odhadování původu pásového šperku na naší koruně vycházel jsem i z této skutečnosti, která rovněž mluví pro byzantský původ. Můžeme proto zatím jako nejpravděpodobnější myšlenku předpokládati, že smaragdy na naší koruně pocházejí z horního Egypta a to ze známých nalezišť Gebel Zabara a Sikait. Naleziště síbiřská, nebo dokonce americká, jsou rozhodně daleko méně pravděpodobná.

Perly.

Na Svatováclavské koruně je 20 perel. Z toho čtyři veliké jsou na vrcholcích Iilíí a 16 menších je umístěno na obloucích, resp. poloobloucích, vždy po čtyřech na každém.

Perla na vrcholu přední lilie je 14,5 mm v průměru. Je krásně oválná a jen nepatrně ve směru předozadnim protažená. Váží 85 grainů. Je barvy našedle stříbřité se zřetelným odstínem do žluté. Perla z vrcholu pravé lilie má 15 mm v průměru a je největší perlou na koruně. Barvu má stejnou, jako předešlá. V tvaru nepatrně nepravidelná tím, že dopředu vybíhá v jakousi špičku. Její váhu lze odhadnouti s jistotou na 94 grainy. Levá perla je o průměru 14,5 mm a o váze 85 grainů. Zadní je nejmenší o průměru 14 mm a o váze 76 grainů. Obě tyto perly opět jsou nažloutlé a stříbřitě šedé. V celku naše veliké perly nejsou již prvotřídní jakosti, neboť, patrně stářím, mají matná mista a jejich lesk není již tak svěží. Způsobeno je to rozkladem konchinu a snad i jistou dehydratací. Nesmíme ovšem zapomenout, že tak vzácně veliké perly (t. zv. třešňové - podle jejich velikosti) jsou v přírodě vzácně a jejich opatření a to čtyř kusů stejně velikýčh, bylo nepochybně velmi nesnadné. Jsou jistě, jako safíry, mnohem a mnohem starší než koruna.

Šestnáct perel na obloucích je tvaru kulovitého, mléčně bílého, s nádhernou jemnou duhovou hrou barev. Některé jsou mírně vejčité, jiné poněkud sploštělé. Zhruba jsou však všechny stejné a pohybují se s průměrem těsně okolo 7 mm, takže jedna váží 9 grainů. Jsou stále krásně čerstvě a působí daleko svěžejším dojmem než veIké perly.

V ultrafialovém světle svítí všechny perly jasně mléčně bílou barvou. Původem jsou nejpravděpodobněji z lndického oceánu. Jejich úhrnná váha je 484 grainy.

Výbrus drahokamů.

Po stránce kamenářskě byly korunovačni klenoty prostudovány zatím jen jednou a to J. Maškem, který spolu s F.Slavíkem a J.Jahnem sepsali o tom v roce 1929 protokol. Výsledky v tomto směru byly publikovány J. Maškem (7). J. Mašek ve svěm posuzování vychází od systematiky výbrusů tak, jak jsme k ní dospěli broušením během posledních pěti století a porovnává vzhled kamenů na koruně s klasickýmí výbrusy dnešními. Jeho zjištění vyznělo proto v tom smyslu, že žádný kámen neni stupňovcem a jen čtyři mají naběh k tabulkovcům.

Přesto však typologicky nejsou naše kameny tak chudé, jak by se na prvý pohled zdálo.

Je třeba si uvědomiti, že Svatováclavská koruna vznikla v době, kdy teprve 100 let před tím pronikla znalost broušení drahokamů do střední Evropy. Na tehdejší dobu byl to jen velmi krátký interval k době, kdy koruna byla vytvořena, takže i kdyby kameny byly u nás broušeny, předem nelze očekávat bohatství tvarů, které konečně ani v době renesanční není ještě tak rozvité, jak je známe dnes. Bezpečně můžeme zjistit, že v době Karla IV. kamenáři v Čechách uměli jen kameny řezat a vybrušovat do rovných ploch. Důkazem toho jsou dekorativní desky achátů v kapli Svatováclavské a výzdoby na Karlově Týně.

Pozorujeme-li tyto kameny podrobněji, tu snadno zjistíme, že jejich povrch je mírně zvlněn. Celek působí příjemně, neboť toto zvlnění vyvolává jistou měkkost linií (na rozdíl od přesně vybroušených kamenů, kterými byly stěny osázeny při rekonstrukci). Toto vyleštění ukazuje na techniku, při které leštěný kámen byl upevněn a byl leštěn kousek po kousku. I u nejmenších kamenů můžeme zjístit tento způsob opracování. Dokazuje to, že tenkráte v Čechách nebyly známé otáčivé brusy. Podle zachovaných zpráv, tyto objevují se u náš až o sto let později (10, str. 29 a 30).

Povrch kamenů na koruně je největším dílem mírně zvlněn a mohl tedy býti broušen podobnou technikou, jako achátové desky v uvedených kaplích. Ale na velmi mnoha kamenech nacházíme krom toho válcová, nebo kuželová vybrání, která se prováděla za účelem odbroušení povrchových kazů a ta jasně ukazuji, že k jejich vybroušení bylo použito jakýchsi otáčivých brusů. Kdyby tento způsob broušení byl u nás znám již v době Karla IV., jistě naši staří kamenáři by jej použili k odstranění kazů vzniklých vyskřípnutím kamenů, k odstranění trhlin, přibroušení do chatonů a podobně. To však nepozorujeme a proto se důvodně můžeme domnívat, že kameny na koruně byly k nám dovezeny již hotově vybroušené a navrtané.

S tohoto hlediska je tím důležitější, najíti nějaké měřítko k posuzování výbrusů našich kamenů, nebof bychom tak mohli dospět i k historicky cenným poznatkůrn. Je totiž těžko představitelné, že by Karel IV. v poměrně krátké době (kdy vlastně nebyl ještě panovníkem) mohl opatřit tolik velikých kamenů. I v dnešní době by byl podobný úkol nesnadný.

O počátcích broušení je jen velmi málo zpráv, neboť srovnávací materiál nebyl dosud sebrán v dostatečném množství. Proto v této kapitole jsem nucen omeziti se na pouhé zjištění určitých skutečností a ponechat budoucím pracovníkům jejich zhodnocení.

Podle tvaru můžeme všechny kameny na Svatováclavské koruně rozděliti do čtyř skupin.

Předně jsou to vyleštěné přirozené kusy, většinou prvotně ohlazené valouny, tak, jak se našly na nalezišti. Zde se uplatňuje výrazně jejich mineralogický charakter. Safíry jsou vyznačeny dobrou odlučností podle plochy spodové a podle klence, takže jejich přirozené valouny jsou většinou bud soudkovité (ohlazené celé krystaly), nebo deskovité valouny (ohlazené fragmenty krystalů). U spinelů uplatňují se v důsledku nedostatku štěpnosti i odlučnosti bud' více nebo méně kulovité valouny, vzniklé ohlazením spinelových osmistěnů, nebo opět deskovité valouny, které vznikly ze sploštělých krystalů. Oba případy jsou velmi hojné.

Mezi vyleštěné, přirozené valouny, patří největší kameny na koruně. Jejich tvar dosti věrně napodobuje původní valoun, neboť vzhledem ke své velikosti byly vybrušovány tak, aby se ztratilo co nejméně hmoty. Sem náleži především oba velké safíry na čelenkách vpředu a vzadu. Rovněž tak jediný přítomný rubín na přední lilii je přirozený valoun, dále na pravé straně čelenky safír (II. 3) a spinel (II. 1). Na levé straně je to velký safír napravo (III. 2). Konečně do této skupiny náležejí též spinely, ukončující zástrčky u stěžejek a některě spinely na zadní straně koruny. Zde však musíme podotknouti, že vybírání kazů při povrchu bylo poněkud přehnano, takže vznikly tvary valounků na povrchu s výraznými žebry. Jsou to ty kameny, o kterých se domnivám, že byly použity z nějaké šňůry spinelových korálů.

Druhým, pokročilejším stupněm, jsou výbrusy nepravidelných čočkovců, u kterých je původní valounkovitý tvar zastřen. Takovým typickým kamenem je srdčitý veliký rubín-spinel z vrcholu přední lilie. Dále levý spinel na přední čelence (I. 3). Z pravé strany je to vrcholový safír (II. 8) a safír vodorovně položený u paty lilie (II. 4). Na levé straně jsou to dva nejvyšší safíry (III. 5 a 8) a střední spinel na čelence (II. 1) a konečně některé menší kameny na zadni straně. Některé z těchto kamenů mají již výrazně vyvinutou okrajovou hranu (rundistu).

Třetím stupném jsou osmiboké tabulky, více nebo méně zaoblené jak to ukazuje přiložený obrázek (č. 12). Je to typický tvar, který byl takto úmyslně vybroušen. Co do ztráty hmoty bylo jistě Ihostejné, zda starý kamenář vybrušoval čočkovec, nebo tento osmiboký tvar. Rozhodl-li se však pro tento geometrický tvar, musíme v tom spatřovati prvý počátek vybrušování souměrných brusů. Je to také prvý počátek vzniku facetovaných výbrusů, které vznikly prostě tak, že na obdélníkové tabulce byly otupeny rohy. Přirozeně, že v této prvopočáteční době neuvědomoval si starý brusič význam broušení facet, které zvyšují světelný účin kamene.

Tento tvar je zastoupen třemi výraznými kameny. Předně je to pravý spinel na přední čelence (I. 2), dále střední safír na pravé lilii (II. 5) a na téže straně koruny pravý safír na čelence (II. 2).

Do této vývojové fáze, nebo o něco mladší, zařazuji skupinu výbrusů, které se blíží tabulkovcům. Jsou to obdélníkové roháčky, které u okraje mají jednoduchou facetu (jeden stupeň). Nejsou to tabulkovce v našem slova smyslu. Jsou to vlastně jen destičky, na okrajích poněkud přibroušené - nemají tedy zavěrkové plošky, jednotlivé plochy jsou zaoblené a více méně výrazné. Sem patří oba spinely na přední lilii (I. 5 a 6), dále safíry na listech pravé lilie (II. 6 a 7). Jsou to nepochybně tyto čtyři kameny, na které upozorňuje již J. Mašek (7, str. 50).

K těmto primitívním facetovaným výbrusům možno ještě přiřadit ojedinělý tvar nízkého čtyřbokého jehlanu, do jehož tvaru je vybroušen levý safír na levé straně koruny (III. 3).

Konečně posledni, čtvrtou skupinou, jsou pravé tabulkovce klasického tvaru. Sem náleží docela o samotě stojící jediný spinel, který je na předním oblouku. Bylo již uvedeno, že tato část koruny je cizorodým prvkem na naší koruně a výbrus tohoto kamene ukazuje na vyspělou techniku, která v té době (nebo krátce před tim) byla v Evropě známá jen v její jihovýchodni části. Jen mimochodem uvádím, že červené kameny na Svatoštěpánské čelence, určitě byzantského původu, jsou rovněž již dokonale symetricky vybroušeny. Tento kámen a i způsob zlatnické práce mne vedl k domněnce, že rozložený šperk na obloucích naší koruny pochází z Byzancie.

Byla vyslovena domněnka, že za Rudolfa II. byly některé kameny na koruně opravovány a dokonce snad přebrušovány. K. Vrba vyslovuje tuto domněnku pro oba spinely na listech přední lilie. Domnívám se však, že tomu tak není. Kdyby byly za Rudolfa II. některé kameny přebrušovány, pak jistě by opravili těžce vyskřípnuté kameny na zadní straně koruny. Dále všechny geometrické brusy na žezlu (vrcholový spinel) a říšském jablku (kameny na křížku) jsou tvarově již velmi dokonalé a naprosto typologicky odchylně od

těch pravidelných kamenů, které byly uvedeny ve třetí a čtvrté skupině. Naopak se zdá, že u některých kamenů u rudolfinských klenotů byly přejaty primitivní staré brusy. Po této stránce nápadné jsou valounovité kameny na pásu říšského jablka. Domnívám se proto, že za Rudolfa II. nebyly kameny na Svatováclavské koruně ani opravovány ani měněny. Naopak některé staré kameny byly použity pro nové žezlo a říšské jablko.

Drahokamy na naší koruně představují bohatou stupnici tvarů, které vzhledem ke své primitivnosti ukazují na veliké stáří. Pochopitelně, že po této stránce nejsou směrodatné největší kameny, neboť ty dlouhou dobu a někde ještě i dnes, jsou vybrušovány tak, aby jim ubylo co nejméně hmoty. Hlavnim vodítkem jsou kameny menší a tu je pozoruhodné, že kameny na čelence Svatoštěpánské jsou dokonaleji vybroušeny než naše. Tato skutečnost nás vede k závěru, že kameny na naší koruně mohou být i starší než z XI. století. Než dojdeme ke konečnému úsudku bude zapotřebí provésti ještě mnoho srovnávacích studií, které nám dosud chybí.

Vrtání drahokamů.

Je překvapujícím zjevem, že mnoho kamenů je provrtáno a některé i několikráte. Z 19 safíru je jich provrtáno 11 a ze 45 spinelů 14. Ve většině případů toto vrtání nesouvisí s jejich upevněním na koruně. Je tedy zdánlivě zbytečné. Tato otázka byla již dříve vzpomenuta a ukazuje na to, že kameny nebyly pro korunu zvlášť vybrušovány, ale že bylo použito kamenů z jiných šperků. Proto vývrty na kamenech nebyly při sestavování koruny vítány a staři klenotníci je uvnitř natírali nějakým lepem obsahujícím barevný pigment. Tim zastírali svítivou běl vývrtů, která by rušila celkový tón kamene. Dnes tento lep seschl (patrně původně to byla klovatina) a pigment shlukl se do jemných skvrn. Tento zjev našel jsem při mikroskopickém prohlížení u všech vrtaných kamenů. Jasně pak vynikl v ultrafialovém záření, který vyvolává u zbytků lepu svítivou bílou barvu.

Pokud se týká techniky vrtáni, tu podle tvarů vývrtu můžeme si o tom vyvolat jistou představu.

Předevšírn je nápadně, zejména při mikroskopickém prohlížení, že vývrt byl prováděn z obou konců a zpravidla se nepovedl hned napoprvé jedním vrtáčkem. Vždy lze objeviti několikeré přerušení a opětné nasazení nového vrtáčku, třeba již s menším průměrem. Při tom vývrty jsou dosti hrubé o průměru až 3 mm. Čtyři přiložené obrázky ilustrují vzhled takových vrtů (obr. 13). V jednom případě má vrt tvar písmene Y a je dokonale proveden. Na jednom spinelu na oblouku při pravé straně je vývrt zaplombován.

Druhou nápadnou věcí je to, že vývrty jsou někdy různě zprohýbané. Zejména po této stránce vyniká esovitý vrt na středním safíru na levě straně koruny. Plyne z toho, že držáčky vrtacích kaménků byly pružné. Nemohly tedy býti z kovu, ale nejpravděpodobnějí byly z dřívek (snad bambusu).

Vrtání je jedním ze způsobů opracování kamenů, který je znám již z neolithu. Již v nejstarší době bylo k tomu používáno hřídele se zasazeným vrtáčkem, která byla poháněna pomocí smyčce, naprosto přesně tak, jak vrtají domáčtí kamenáři ještě dnes. Dá se proto předpokládat, že toutéž technikou byly vrtány i naše kameny. Rozdíl oproti dnešnímu vrtání je pouze v tom, že dnešní vrtáčky jsou v kovových násadách, kdežto staré byly dřevěné. A tu, tlačil-li vrtač příliš na vrtáček tak, že tlak převyšoval vnikání, nastávalo uchylování vrtáčku do boku a tím vznikání zkroucených vrtů.

Vzhledem k tvrdosti safíru je jasné, že jako vrtacího kamene mohlo být použito pouze diamantu. Že v té době byly technické vlastnosti diamantu známé, je nejlépe patrno z rytého safírového křížku, který jiným způsobem nemohl být zpracován.

Velikost drahokamů.

Drahokamy Svatováclavské koruny jsou neobyčejně veliké a některé patří k největším známým toho druhu, pokud to můžeme porovnávat s literárními zprávami.

Jako největší známý safír uvádí literatura burmský safír ve váze 951 kar. (1, str. 519). Druhý, co do váhy, je rovněž burmský safír o váze 300 kar. (12). Pravděpodobně třetím je náš safír umístěný na zadní straně koruny, jehož váhu odhaduji na 300-330 karatů. Čtvrtým by byl opět náš safír a to z přední čelenky, který váží 250-290 karatů. Rovněž i pátý safír je na Svatováclavské koruně. Je to velký safir na levé čelence vlevo (III. 3), jehož váha se pohybuje mezi 260-280 kar. Další safír je v pokladu SSSR a váží 260 kar. Safír vévody z Devonshiru váží 253 kar. Pak opět následují tři naše safíry a to 190-200 kar. (III. 2), 160-180 kar. (II. 2) a 145-160 kar. (II. 3). Teprve po těchto safírech následují kameny z Morganovy sbírky v American Museum of Natural History, které jsou 158 a 100 kar. těžké. Konečně uvádí literatura 100 kar. kámen vévody z Devonshiru.

Lze s jistotou řici, že literatura po této stránce je neúplná a jen u velikých diamantů jsou spolehlivá data. Přesto však můžeme prohlásiti, že kameny na Svatováclavské koruně jsou jedny z největších. Svědčí to o mimořádné zálibě Karla IV. pro kameny, která se též výrazně projevila ve výzdobě SvatovácIavskě kaple a kaplí na Karlově Týně.

Druhýmí kameny, které zdobí naši korunu, jsou spinely. Spinely nejsou tak cenné jako safíry nebo rubíny. Avšak po stránce mineralogické, veliké spinely jsou neobyčejnou vzácností. Literatura uvádí jako největší spinel kámen, který je v pokladu SSSR a váží 400 kar. (1). Druhým, co do velikosti, je jistě t. zv. Timur Ruby 352 kar. těžký. Dále se uvádí spinel, vystavený v Londýně v roce 1862, který měl váhu 197 kar. Čtvrtým je spinel z anglického korunního pokladu o váze 102 kar.

Teprve po těchto kamenech přicházejí naše spínely, z nichž největší má váhu 100 kar. a 95-105 kar.

Z uvedeného je patrno, že i spinely na naší koruně nejsou bezvýznamné. Pokud se týká jediného rubínu na naší koruně, můžeme jeho váhu odhadnouti na 200-215 kar. Je to veliký rubín, avšak jako drahokam je špatné jakosti a proto nelze jej porovnávati s ostatními velikými drahokamy. Takových kamenů je jistě více a literatura se o nich nezmiňuje.

Uvedený krátký přehled nám ukazuje, že kameny na naší koruně řadí se čestně po bok ostatním velkým kamenům v různých pokladech, pokud máme o ních literárnich zpráv.

Tato skutečnost jasně dokazuje, že Karel IV. nemohl všechny tyto kameny najednou v krátké době opatřit. A tu se přímo vnucuje domněnka, že použil aspoň část kamenů z pokladů, které zde jíž byly. Tím spíše tato domněnka vyvstává, uvědomíme-Ii sí, že mnoho z našich kamenů bylo před použitím k výzdobě koruny na jiných špercich. Nezvratně to dokazují vývrty a konečně i tvary některých kamenů.

Množství použitých drahokamů a perel.

K výzdobě Svatováclavské koruny bylo použito kamenů červených, modrých, zelených a perel. Různé inventáře udávají jich různý počet. Podrobně rozvedl tuto otázku K. Vrba (4, str. 53) a sestavil o tom tabelární přehled. Přihlédneme-li dále k novým popisům K. Vrby a F. Slavíka (11, str. 25), můžeme schematicky sestavit výsledek následovně:

Autor Rok Kameny červené modré zelené Perly
--- 1387 48 19 25 20
Hájek - 48 23 25 20
Bock-Pollach 1791 46 20 25 20
Legis-Gliickselig 1836 47 20 24 20
Ržehule 1836 46 20 25 20
Lažanský 1866 46 20 25 20
Vrba 1911 46 20 25 20
Slavík 1929 46 20 25 20

Prvý, důkladný seznarn pochází z roku 1387. V nejstarších zprávách je počet kamenů udáván neúplně. Od té doby pozorujeme ve výčtech drahokamů jisté rozdíly, které K. Vrba vysvětluje dosti podrobným způsobem, takže by se zdálo, že naše nové pozorování nemůže již tuto část výzkumu doplnit. Přesto však nalezl jsem některé rozdíly. Podle pozorování z roku 1945 bylo lze na koruně zjistit tyto drahokamy:

Kameny červené bezbarvé modré zelené Perly
46 1 19 30 20

Nejnápadnější rozdíl našeho zjištění oproti starým, je v počtu smaragdů. To je způsobeno tím, že nejstarší autoři přehlédli pět smaragdových nýtů u velkých perel a jednoho safíru. Jen F. Slavík (11, str. 25) zmiňuje se o smaragdových nýtech, avšak v přehledné tabulce je neuvádí.

Porovnáme-li naše výsledky se seznamem z roku 1387, tu zjistime, že tento nejstarší úplný inventář byl celkem dobrý a spolehlivý. Uvádí 48 kamenů červených, což souhlasí, představíme-li si, že po sestrojení koruny byl jeden bledý safír a jeden bezbarvý kámen podložen červenou folií, aby bylo získáno 5 stejných kamenů na pravý křížek zadní čelenky. Barvivo na folii se však časem rozpadlo, takže červených kamenů je o dva méně, čili 46. Jeden z těchto dvou zůstal bezbarvým a druhý se "přebarvil" zpět na původní modrý safír, takže by mělo být na koruně 20 safírů. Těch však dvacet není, poněvadž jeden safír a to kámen, který byl podle popisu z roku 1387 u paty křižku, byl pozdějí odmontován, takže jich zbylo 19, což dobře souhlasí s naším pozorováním. Inventář dále

uvádí 25 kamenů zelených, což opět souhlasí, uvážíme-li, že v tomto seznamu, jako i v pozdějších, bylo zapomenuto 5 nýtů. Konečně počet 20-ti perel dobře souhlasi. Tím máme potvrzeno, že starý inventář z roku 1387 byl správně sepsán a současně máme í důkaz, že na koruně nemohly nastat během doby žádně podstatné změny, neboť počet kamenů souhlasí.

K doplnění obrazu uvádím ještě tato čísla o drahokamech:

Čelní strana obsahuje 802-873 kar. kamenů a perlu o váze 85 grainů.

Pravá strana obsahuje 800-850 kar. kamenů a perlu o váze 94 grainy.

Levá strana obsahuje 874-917 kar. kamenů a perlu o váze 85 grainů.

Zadní strana obsahuje 664-694 kar. kamenů a perlu o váze 76 grainů.

Celkový počet drahokamů a perel je následující:
1 rubin 45 spinelů 19 safírů 30 smaragdů 1 neurčený 20 perel
Váha v karatech u perel v grainech
200-215 1028,5-1044,5 2122-2285 57 14 484
Váha v gramech
40-43 205,5-208,9 424,4-471,2 11,4 2,8 24,2

Obsahuje tedy Svatováclavská koruna, jejíž váha je téměř 2,5 kg (přesně 2.359 gr), 1,75 kg zlata a 0,75 kg drahokamů a perel. (Přesná váha drahokamů a perel pohybuje se mezi 708,50-761,50 g).

Cena kamenů a perel.

Cena Svatováclavské koruny je především historická a žádná hmotná cena nemůže být dosti veliká, aby tento náš národní symbol ohodnotila. Rozhodl-li jsem se přesto v této kapitole uvažovati o ceně drahokamů, činím tak proto, že k pochopení jakosti drahokamů nestačí pouhý popis, neboť může u různých čtenářů vyvolati různou představu, avšak uvedu-li karátovou cenu jednotlivých drahokamů, pochopí každý (zejména odborník) jaké kameny to jsou. Dále činím tak proto, abych ukázal, jak mimořádně kameny byly k výzdobě použity.

Nejcennějšími kameny jsou safíry. Na koruně je jich 19 v úhrnné váze 2122-2285 karátů. Rozměrem největší je čelný safír, jehož karátová hodnota je 15.000 Kčs, takže celý kámen by stál 4,050.000 Kčs. Zadní safír je jen o poznání horší ceylonský kámen (geografické názvy v této stati jsou myšleny ve smyslu obchodnim, t. j. s ohledem na barvu a ne na původ kamene), který vzhledem k některým prasklinkám můžeme odhadnouti na 3,150.000 Kčs, t. j. karát za 10.000 Kčs.

Pravá strana koruny je charakterisována přítomností onoho louhově zeleného safíru na vrcholu lilie. Jeho barva je příjemná, takže nenacházím důvodu, aby byl proto méně ceněn (na př. jako australské safíry) a proto jeho karát odhaduji na 13.000 Kčs a celý kámen na 1,950.000 Kčs. Uprostřed jsou dva kameny ceylonské. Větší "osmihránek" krásné světlé barvy, který lze odhadnouti na 1,350.000 Kčs (karát po 15.000 Kčs) a menší valounek 1,040.000 Kčs (karát za 13.000 Kčs). V pravém listu je roháček skvostné ceylonské barvy, jehož karát by stál nejméně 18.000 Kčs, takže celý kámen má cenu 720.000 Kčs.

Kámen v levém listu je poněkud inkoustový burmský kámen o karátové ceně asi 8.000 Kčs, takže celý kámen, ačkoliv je téměř stejné velikosti jako předešlý, má cenu jen 290.000 Kčs. Na čelence jsou dva velké kameny. Pravý je normální burmský kámen v ceně 1,700.000 Kčs (karát po 10.000 Kčs). Naproti tomu levý je jako drahokam podřadné jakosti a Ize jej odhadnouti na pouhých 30.000 Kčs, t. j. karát po 200 Kčs.

Levá strana koruny je v důsledku větších kamenů těžší a také cennější. Pravý kámen na čelence má kašmírskou barvu, téměř tón oné známé královské modře, jehož karát odhaduji na 16.000 Kčs, poněvadž nedostupuje té nejlepší jakosti a celý kámen pak na 3,120.000 Kčs. Levý kámen je světlejší burmský, tak Ib jakosti, o karátové ceně 13.000 Kčs. Celý kámen má cenu 3,510.000 Kčs. U paty lilie je ceylonský kámen obsahující jemné hedvábí o ceně 336.000 Kčs (karát za 8.000 Kčs). Uprostřed je kašmirský kámen (v umělém světle poněkud našedlý), jehož karát odhaduji na 13.000 Kčs a celý kámen na 2,769.000 Kčs. Kameny v listech lze dohromady ocenit na 510.000 Kčs. Pravý kámen na 396.000 Kčs (karát po 12.000 Kčs), levý na 114.000 Kčs (karát po 6.000 Kčs). Konečné vrcholový kámen je typický ceylonský kámen s karátovou cenou 15.000 Kčs a celkovou cenou 1,005.000 Kčs.

Zvláště je nutno oceniti safíry na křížku a to vrcholový valounek a rytou kamej. Oba tyto kameny jsou asi stejné jakosti, dosti světlé, takže karátová cena jistě nepřesáhla by 4.000 Kčs. Podle toho by oba kameny měly cenu 160.000 Kčs. Musím však podotknouti, že v této ceně není započitána práce spojená s rytím křížku. Dnes by taková práce přirozeně byla lehce proveditelná. Avšak schází nám naprosto představa, jakou cenu měla tato práce ve XIII. století, kdy starý rytec vyškrabával tuto kamej.

Sečteme-li hodnotu všech 19 safírů, obdržíme částku 22,921.000 Kčs. Další kameny na koruně jsou červené, ale jen jedíný z nich je rubín. Je to kámen značně červivý a proto podřadné jakosti. Barvu má však dobrou a odhaduji jej na 34.500 Kčs, t. j. karát za 150 Kčs. Naproti tomu některé červené spinely jsou skvostné. Nejkrásnější z nich je kámen na vrcholu lilie vpředu, který vzhledem ke své mimořádné barvě, čístě rubínově a vzhledem ke své velikosti, lze odhadnouti na 1,000.000 Kčs, t. j. karát za 10.000 Kčs. Ostatní čtyři kameny na přední straně mají již odstíněné tóny, takže karát má cenu asi 3.500 Kčs a všechny dohromady mají cenu 910.000 Kčs. Spinel na pravě čelence je prakticky bezcenný, poněvadž je silně rozpraskán. Jeho cena nepřesahuje jistě 1000 Kčs (10 Kčs za karát). Rovněž i spinel na Ievé čelence je podřadné jakosti, asi stejně cenný, takže by celý kámen mohl míti nejvýše hodnotu 570 Kčs.

Všechny ostatní spinely, hlavní měrou balas-rubíny a almandinspinely v úhrnné váze ca. 520 karátů, jsou přibIížně stejné jakosti a vzhledem k tomu, že jsou to větší kameny než s jakými se obvykle setkáváme, Ize jejich karát odhadnouti na 2.000 Kčs, t. j. 1,040.000 Kčs za všechny. Úhrnná cena všech 45 spinelů je okrouhle 2,951.570 Kčs.

Smaragdy, kterých je 30, avšak z ních jen 25 je větších kamenů, nevynikají žádnou mimořádnou velikostí. Jsou to kameny sice pěkné barvy, avšak zakalené, takže karát lze odhadnouti nejvýše na 15.000 Kčs a všechny kameny na 855.000 Kčs.

Konečně jsou na koruně perly. Jejich ohodnocení je velmi nesnadné. Předně čtyři velké perly na vrcholcích lilíí, jsou vzácné svou velikostí a vybráním (čtyři stejně kusy !), avšak jsou již poněkud matné a barva není prvotřídní. Proto je odhaduji po 50.000 Kčs za jednu a tedy 200.000 Kčs za všechny. Menši perly, kterých je 16, jsou barvou i zachovalostí dosud krásné. Odhaduji je po 7.000 Kčs, takže úhrnná cena všech perel je 312.000 Kčs. Z uvedeného stručného přehledu je patrno, jak veliká je hmotná cena Svatováclavské koruny. Všechny kameny a perly mají cenu přes 27,000.000 Kčs (přesný součet dává 27,074.070 Kčs).

Ke konci autor pokládá za svou milou povinnost poděkovati všem odpovědným činiteIům z minísterstva vnitra a z ministerstva školství a osvěty, zejména panu odb. radovi Dr J. Morávkovi, že bylo umožněno tak zevrubně studium českých korunovačních klenotů. Děkuje Svatovitské kapitule, že dovolila v sakristii chrámu Sv. Víta instalování výzkumných přístrojů a všemožně podporovala tento výzkum. Konečně děkuji svým přátelům, panu Dr V. Michalovi, panu Ing. C. J. Bauerovi a panu Ing. C. I. Hilkenovi, asistentům mineralogického ústavu vysokého učení technického v Praze, za pomoc při výzkumu X-paprsky, při fotografování a při zapisováni poznámek. Dále děkuji pánům průmyslníkům J. Hermanovi a T. Posnerovi za prodiskutování cen kamenů.

Mineralogický ústav vysokého učení techn. v Praze

Výzkumný ústav pro drahokamy v Turnově.

Literatura.

1. Max Bauer, Karl Schlossmacher: Edelsteinkunde III. Aufl. (Tauchnitz Leipzig) 1932.

2. Josef Cibulka: Korunovačnl klenoty. Uměni (Štenc-Praha) 3, 34-35, 1929.

3. W. F. Hume: Geology of Egypt. Vol. lI., Part 1. (Cairo) 1934. Stať o smaragdu str. 109-125.

4. K. Chytil, A. Podlaha, K. Vrba: Korunovační klenoty království Českého. Soupis památek historických a uměleckých v Královstvi Českém od pravěku do polovice XIX. století. Král. hlavní město Praha: Hradčany. III. (Praha) 1912.

5. Edward H. Kraus, Chester B. Slawson: Gems and Gem Materials. III. Ed. (Mc. Graw-Hill, New York-London) 1939.

6. Lapidarius český, o drahém kamení. Živa (Matice-Praha) 7, 268-274. 1859.

7. Josef Mašek: Korunovační klenoty české. Kalendář hodinářů, zlatníků, klenotníků, stříbrníků a příbuzných odvětví na rok 1930. (Časoměr-Praha) 33-64, 1930.

8. A Pallas Nagy Lexikona (Budapest) 10, 803-806, 1895.

9. K. Schlossmacher, Irm. Meyer: Díe farbgebende Substanz der natürlichen roten, blauen, braunen und violetten Spinelle von Ceylon. Zeitschrift für Kristallographie (Akad. Verlag - Leipzig) 76, 377-385, 1931.

10. Alf Schroeder: Entwicklung der Schleiftechnik bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts (Petzold, Hoya-Weser) 1931.

11. František Slavík: Drahokamy českých korunovačnich klenotů. Věda přírodní (Praha) 11, 22-26 a 33-36, 1930.

12. J. F. Halford - Watkins: Burma Sapphires: The Gemologist (London) 5. 39-43, 1935.

13. Zdeněk Wirth: Korunovační klenoty královstvi Českého. Československo (Orbis - Praha) 1, 39-51, 1945/46.

Tato práce byla napsána na počest Dr. A. Ondřeje, profesora mineralogie na Vysokém učení technickém v Praxe, k jeho šedesátinám.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz