-

Osudy českých korunovačních klenotů

Marie Kostílková

1344 – 5. 5., Avignon

Papež Kliment VI. na žádost českého krále Jana Lucemburského uděluje pražským arcibiskupům právo slavnostně pomazat a korunovat české krále.

1346 – 6. 5., Avignon

Papež Kliment VI. na žádost moravského markraběte Karla zakazuje duchovním nebo laikům zcizit, prodat nebo zastavit velmi drahocenný královský diadém, který Karel nechal nově zhotovit z oddanosti a úcty ke svatému Václavovi a věnoval jej hlavě tohoto světce.

1347 – 1. 9., Praha

Římský a český král Karel IV. uděluje pražskému arcibiskupovi a jeho nástupcům právo korunovat české krále a jim vkládat korunu, meč, jablko a žezlo a odevzdat ostatní královské odznaky.

1347 – 2. 9.

Pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic korunoval za přispění mnoha biskupů v Pražském kostele římského krále Karla IV. s manželkou Blankou z Valois korunou, „jíž měl být korunován již za otcova života a na niž vynaložil mnoho tisíc hřiven“. „Král pak daroval korunu, jíž byl sám korunován, sv. Václavu, aby byla v určitých dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu, a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají ji užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který pro to vynesl pan papež. Každý z jeho nástupců, kdo bude v budoucnu touto korunou korunován, má zaplatit pražské kapitule za propůjčení řečené koruny tři sta kop, jež mají být vynaloženy ve prospěch kostela a kapituly.“

1349 – 1. 11.

V katedrále na Pražském hradě korunována druhá manželka Karla IV. Anna Falcká.

1353 – 28. 7.

V katedrále na Pražském hradě korunována třetí manželka Karla IV. Anna Svídnická.

1354

Inventář věcí Pražského kostela, zhotovený na příkaz pražského arcibiskupa Arnošta, poprvé uvádí zlatou korunu, královské jablko, stříbrné pozlacené žezlo a zlatý prsten, které Karel IV. určil pro korunování českých králů.

1355

Inventář věcí Pražského kostela popisuje zlatou korunu s mitrou a dále uvádí zlaté jablko s křížem, stříbrné pozlacené žezlo a zlatý prsten.

1363 – 15. 6.

Císař Karel IV. dal korunovat na českého krále svého syna Václava v druhém roce jeho věku.

1363 – 18. 6.

Čtvrtá manželka Karla IV. Eliška Pomořanská korunována na českou královnu.

1365 (?)

Popis královských insignií v Inventáři věcí Pražského kostela.

1368 – 18. 8

Popis insignií v inventáři věcí Pražského kostela.

1370 – 17. 11.

V katedrále na Pražském hradě korunována Johanna Bavorská, manželka krále Václava IV.

před 1374

Řád korunování českého krále a královny. Na jeho sepsání se významně podílel Karel IV., který znal tradiční obřad pomazání a korunování českých králů, francouzský korunovační řád i obecně platnou středověkou symboliku obřadu.

1374

Popis královských insignií v Inventáři věcí Pražského kostela.

před 1378

„Rubín nalezen a prodán jest císaři Karlovi a ten kázal jest vsaditi [jej] do koruny.“

1378

České korunovační klenoty ležely jedenáct dní ve velkém audienčním sále Královského paláce Pražského hradu před katafalkem s nabalzamovaným tělem zesnulého Karla IV. Kolem byly vystaveny relikviáře s ostatky svatých. Od dvanáctého dne následovaly šestidenní smuteční obřady a poté průvod s rakví po korunovační cestě Prahou. Česká královská koruna ležela po levé straně císařovy hlavy.

1387

Popis královských insignií v inventáři věcí Pražského kostela.

1396, 1413

Inventáře věcí Pražského kostela.

1400 – 13. 3.

V katedrále na Pražském hradě korunována Žofie Bavorská, druhá manželka Václava IV.

1420 – 28. 7.

Pražský arcibiskup Konrád korunoval Zikmunda Lucemburského v pražské katedrále na českého krále. Koruna byla přivezena z Karlštejna.

1420 – 31. 7.

Vikář Pražského kostela Leonard, subtumbarius Ondřej a Václav zvaný Electus odvezli na Karlštejn některé vzácné předměty Pražského kostela, mezi nimi také žezlo a jablko.

1420 – před 28. 9.

„Král Sigmund pobrav svátost říšskou a desky zemské, i jel z země s těmi klenoty českými.“

1421

Mezi poklady pražské katedrály, které po vypuknutí husitských bouří svatovítští preláti ukryli do pevného hradu Ojvín v Horní Lužici, byl řád korunování českých králů a královen.

1421 – červen

Na sněmu v Čáslavi byl král Zikmund sesazen z trůnu, neboť „sě jest svú nehodností sám znehodnotil“. Jedním z důvodů shrnutých do čtrnácti článků bylo, že „korunu Českého královstvie k veliké hanbě a potupě královstvie Českého beze všeho povolenie obecného, panského, města Pražského, rytieřského, panošského i jiné všie obce České vyvezl z královstvie proti všemu řádu i mimo svuoj slib“.

1422

„Téhož léta hrad Křivoklát, řečený Hrádek, vyhořal jest zapálením od marštale; kdežto desky zemské byly prvé chovány s korunú i s jinými klenoty, odtud jsú do Plzně neseny. Ale již na Karlštejně je chovají, i všecka jiná práva zemská všie země české i s korunú královstvie.“

1436 – 20. 7.

Císař Zikmund v majestátu vydaném českým stavům v Jihlavě slibuje „korunu českú, listy, privilegia a desky zemské i dvorské, svátosti i jiné klenoty koruny České, které jsme z Čech vyvezli, máme a chceme milostivě vrátiti“.

1436 – 10. 8.

Císař Zikmund nechal přivézt královskou korunu do Jihlavy. Zde byla slavnostně prohlédnuta a bylo shledáno, že je pravá a nepoškozená. Do ochrany ji převzala veškerá obec Českého království. Z Jihlavy byla královská koruna převezena se zemskými privilegii na Karlštejn. Hlavní dohled si ponechal nejvyšší purkrabí Českého království Menhart z Hradce.

1437 – 11. 2.

„Císařová Barbora korunována na královstvie české u velikém kostele na velké mši v kuoru sv. Víta… A když bylo po korunování a mši, jela do Prahy v koruně a v královské přípravě až do svého dvora poctivě.“

1438 – 29. 6.

„Korunován jest král Albrecht na hradě Pražském … a potom obědoval na hradě na velikém palácu. A opět provodili krále pod korunú slavně s hradu do měst pražských vedle obyčeje a práva, pan Menhart s pravé strany jeho nesl žezlo a pan Oldřich z Rosenberka nesl jablko s křížem.“

1445

Za bezkráloví vznikla nejistota, zda zemské klenoty nebyly zcizeny. Nejvyšší purkrabí pražský Menhart z Hradce, který měl klenoty opatrovat, vyjel s některými pány, purkmistry Starého i Nového Města pražského a rektorem univerzity na Karlštejn, aby „ohlédal a opatřil klenoty zemské, kteříž tu byli složeni; i nalezl všecky v cele“.

1448–1449

V době bojů se stranou Jiřího z Poděbrad pan Menhart z Hradce odvezl zemské klenoty na svůj hrad Velhartice. Po jeho smrti je zde krátce uchovával syn Oldřich. Ten v dalším roce klenoty ukazoval Oldřichovi z Rožmberka. Téhož roku zastavil Bedřichovi ze Strážnice zlatý kříž, aby získal peníze na žold.

1450 – 8. 1.

Na pražském sjezdu ujednáno, aby karlštejnský purkrabí Oldřich z Hradce dostal až do volby nového krále k hradu plat 100 kop „k bezpečnějšímu zachování Karlštejna i s klenoty královskými a deskami zemskými“.

1453 – 24. 10.

„Pan Jiřík správce přivezl jest do Prahy krále Ladislava mladého, jemuž ještě patnácte let bylo nedošlo … Hned v neděli den sv. Šimona a Judy (28. října) slavně jest korunován na hradě pražském korunú českú, mládeneček pěkný, kadeřavý.“

1453 – 16. 11.

Po korunovačních slavnostech zemský správce Jiří z Poděbrad odvezl královskou korunu na Karlštejn a dosadil na hrad královskou posádku.

1458 – 7. 5.

Do Prahy přijeli „páni uherští s biskupy uherskými a Protasius, biskup olomúcký, a všickni páni čeští; i korunovali sú krále Jiřího českú korunú… A pak nazajtří korunována jest Johana, manželka krále Jiřího, za královnu českú od týchž biskupuov“. Jiřího vedli v slavném průvodu z Králova dvora na Starém městě na Pražský hrad. Slavnost v katedrále provedl rábský biskup Augustin podle obyčeje. Se vsazením koruny Jiří přikázal čekat asi půl druhé hodiny, neboť obřady skončily dřív než nastal čas, který radili hvězdáři. Při korunovaci prý vypadl z koruny k nohám biskupů jeden z nejlepších drahých kamenů.

1462

Král Jiří svěřil hrad Karlštejn s korunou, klenoty, privilegii a všemi jinými zemskými věcmi svému synovi Viktorinovi z Kunštátu a z Poděbrad.

1465 – 25. 9.

Panská jednota žádá krále Jiřího z Poděbrad, aby zemská privilegia, koruna a zemské klenoty byly v moci pánů, které by jmenovali, jak tomu bylo dříve.

1471 – 16. 1.

Král Vladislav se zavazuje, že hrad Karlštejn, korunu, zemské klenoty, desky zemské a privilegia nesvěří nikomu bez vůle a rady oprávněných pánů a rytířů Českého království i měst pražských.

1471 – květen

Čeští stavové na sněmu žádají, aby zemská privilegia a klenoty byly na Karlštejně ohledány a o výsledku podána zpráva.

1471

Před korunovací Vladislava Jagellonského na českého krále dal polský komorník s pokladníkem nově pozlatit žezlo a královské jablko.

1471 – 22. 8.

„Král Vladislav … jest korunován od biskupův, kteřížto sú s ním přijeli z Polsky. A když v koruně jel s hradu do Prahy, ten den metali penieze a groše mišenské podlé starého obyčeje.“

1500 – 11. 3.

Zřízení zemského království Českého, přísaha karlštejnských purkrabí Bohu, všem svatým, králi a celému království: Zámek Karlštejn s korunou, zemskými privilegii a klenoty, který je jim svěřen, budou chránit. Kdyby král zemřel, vydají korunu pouze tomu, koho zvolí podle obyčeje všechna obec Českého království. Po korunování mají postoupit budoucímu králi také Karlštejn. Kdyby svůj slib nesplnili, ztratili by čest, hrdlo i statek a jejich děti by byly vyhnány ze země. Když jim bude po volbě nového krále opět postoupen Karlštejn a sepíší korunu, zemská privilegia a klenoty. Jednu část soupisu, opatřeného sekretem krále, dostanou karlštejnští purkrabí, druhá část bude vložena do památných desk zemských.

1509 – 11. 3.

„Král Ludvík, již král uherský korunovaný, jsa stáří půl třetího léta, též korunován jest … a přijat jest za krále českého; a když korunu biskupi stavili jemu na hlavu, on plakal.“

1509 – 27. 6.

„Po sv. Janu vezena jest koruna s hradu Pražského na Karlštejn; a tu bylo mnoho koní, zprovázejíce, a Pražané staroměstští i Berounští dali mnoho pěších…“

1522 – 9. 5.

„Král Ludvík učinil přísahu na hradě Pražském v koruně a v zlatohlavé kápi.“

1522 – 1. 6.

V katedrále na Pražském hradě korunována Marie Habsburská, manželka krále Ludvíka Jagellonského.

1527 – 24. 2.

V katedrále na Pražském hradě korunován na českého krále Ferdinand I. Habsburský, druhého dne jeho manželka Anna Jagellonská.

1541

Václav Hájek z Libočan ve svém díle Kronika česká uzavírá popis českých korunovačních klenotů: „Suma kamení v koruně: rubínuov devatenáct, rubinpalasuov dvadcet a osm, smaragduov dvadcet a pět, zafíruov devatenáct, perel velkých dvadcet. Suma všech kamenuov v koruně i s prstenem sto a dvanáct.“

1562 – 17. 1.

Zpráva o opravě střechy kaple sv. Václava i „sklepu, kdež se časem koruna královská chová…“.

1562 – 20. 9.

V katedrále na Pražském hradě byli korunováni Maxmilián a jeho manželka Marie Španělská.

1575 – 19. 9.

Čeští stavové vyslali poselstvo pro korunovační klenoty na Karlštejn. O den později Maxmilián II. karlštejnským purkrabím nařídil, aby je poslům vydali; to se stalo ještě téhož dne.

1575 – 25. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunován na českého krále Rudolf II. Slíbil však, že za života svého otce Maxmiliána II. nebude zasahovat do vlády v zemi.

1577 – 18. 3.

Čeští stavové vyslali poselstvo na Karlštejn, aby odtud do Prahy přivezlo korunovační klenoty k pohřbu císaře Maxmiliána II. Zápis o převozu klenotů na Pražský hrad má datum 21. března. V Praze byla koruna položena na oltář v kapli sv. Václava, kde ji dnem i nocí střežili purkrabí karlštejnští, jejich manové, čeští páni a rytíři, a nesena v pohřebním průvodu.

1577 – 27. 3.

Karlštejnský purkrabí Jan Bořita z Martinic potvrdil vrácení korunovačních klenotů na Karlštejn.

1598 – 9. 6.

Zemský sněm jmenoval komisi (sedm pánů a sedm rytířů) a uložil jí provést na Karlštejně inventuru. Komisaři se sjeli 8. června. S oběma purkrabími a pražským arcibiskupem vstoupili do kaple za mříž a ohledali korunu a jiné klenoty a svátosti. Ostatní přítomní zůstali před mřížemi. Koruna s žezlem byla vystavena na oltáři a s jinými klenoty ukazována lidu. Potom komisaři sepsali inventář všech klenotů, svátostí a privilegií Českého království. „Kamení drahých všelijakých v koruně sečteno 112 a inventování listin dálo se pořadem, jak pod literami byly založeny v truhlách.“

1599 – 31. 3.

Čeští stavové pověřili osoby vyslané na Karlštejn, „aby zámky porušené a zase spravené přibíti, kaplu, kdež koruna česká a jiné klenoty a privilegia království českého jsou, zamknouti a spečetiti dáti mohli“.

1611 – 5. 2.

Za vpádu pasovského vojska do Čech čeští stavové se souhlasem Rudolfa II. rozhodli převézt korunovační klenoty a zemská privilegia z Karlštejna na Pražský hrad. Rudolf II. píše z Pražského hradu karlštejnským purkrabím: „Nečiním Vám tajna, že jsme spolu se všemi třemi stavy Království českého na tom se snésti ráčili, aby koruna, svátosti, privilegia zemská a jiné klenoty v těchto nebezpečných časích z zámku Karlštejna vyzdvižena a pro lepší opatření jejich na hrad Pražský složena byla.“ Na Pražském hradě klenoty uložili v kapli sv. Václava a zde je střežilo 300 mušketýrů.

1611 – 11. 5.

V katedrále na Pražském hradě korunován bratr Rudolfa II. Matyáš. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn.

1616 – 10. 1.

V katedrále na Pražském hradě korunována Anna Tyrolská, manželka krále Matyáše.

1616 – 11. 1.

Král Matyáš přikázal, aby císařští komisaři spolu s komisaři zvolenými stavy na generálním sněmu „korunu, svátosti, privilegia zemská a jiné klenoty pod dostatečným opatřením na dotčený zámek dovezli“, a karlštejnští purkrabí aby „korunu, svátosti, privilegia zemská a jiné klenoty v své další opatrování přijali“.

1617 – 29. 6.

V katedrále na Pražském hradě korunován Ferdinand II. na českého krále. Král Matyáš přikázal karlštejnským purkrabím, aby „jisté osoby korunu, sceptrum a jablko i jiné klenoty, kterýchž se při korunování užívá, z kapli vyzdvihli a na hrad Pražský přivezli; … po korunování zase na třetí den … túž korunu a jiné klenoty zemské svrchupsané na dotyčný zámek Karlštejn dovezli a do nadepsané kapli náležitě uložili“.

1619

V inventáři pozůstalosti císaře Matyáše čteme pod čísly 10 a 11 popis renesančního říšského jablka a žezla, která se později stala součástí českých korunovačních klenotů místo jednodušších insignií středověkých.

1619 – 30. 6.

Podle nařízení direktorů, které podepsalo dvanáct předních osobností veřejného života, byly klenoty a zemská privilegia odvezeny za vojenského doprovodu z Karlštejna na Pražský hrad.

1619 – 4. 11.

Kurfiřt a rýnský falckrabě Fridrich korunován se svou manželkou Alžbětou Stuartovnou v katedrále na Pražském hradě na českého krále. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře dne 8. listopadu prchající král zanechal českou královskou korunu na Staroměstské radnici.

1619 – 17. 11.

Bělohorský vítěz Maxmilián Bavorský nechal převézt královskou korunu, žezlo a jablko se zlatým křížem a meč sv. Václava s ostatními poklady ze Staroměstské radnice na Pražský hrad a uložit je na obvyklé místo v kapli sv. Václava.

1625 – 16. 5.

Při revizi zemského zřízení Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnských purkrabí.

1627 – 21. 11.

V katedrále na Pražském hradě korunována manželka Ferdinanda II. Eleonora Mantovská.

1627 – 24. 11.

V katedrále na Pražském hradě korunován Ferdinand III.

1631 – podzim

Za saského vpádu byly české korunovační klenoty, zemská privilegia a desky zemské uloženy ve sklepení farního kostela v Českých Budějovicích. Ferdinand II. v dopise místodržícím z 30. 1. 1632 s touto úschovou souhlasil.

1633 – srpen

Klenoty, zemská privilegia a další drahocennosti byly tajně převezeny z Českých Budějovic do Prahy. Budějovičtí museli opatřit „veliký, dobře spravený a červeným suknem přikrytý fasuňk s šesti silnými koňmi“ a jeden z habsburských generálů měl sestavit silný vojenský doprovod v počtu asi sto mušketýrů.

1633 – 24. 9.

Místodržící píší z Prahy do Vídně Ferdinandovi II., že podle jeho instrukcí „neopomenuli ihned z Budějovic s korunou královskou a klenoty k ní přináležejícími, též svátostmi a privilegii tohoto království na cestu se vydati, … a ještě toho dne všecky nadepsané věci do toho sklípku, v kterém předešle zůstávaly pod kaplou sv. Václava na hradě Pražském, uložiti“.

1634 – 13. 9.

Ferdinand III. píše z vojenského ležení českým místodržícím, že je nutno z Prahy odvézt korunovační klenoty a zemská privilegia i odstěhovat úřady. V případě nejvyššího ohrožení mají být klenoty a privilegia převezeny do Vídně.

1634 – 16. 10.

Česká kancelář kapitánu Martinovi Castellanimu přikázala, aby během nepřítomnosti místodržících střežil korunu a jiné věci chované ve farním kostele v Budějovicích a dodržoval příkazy generála Baltazara Marradase.

1637

Správce pražské klenotnice Dionisius Miseroni z Lisonu z obav před útokem Švédů tajně odvezl české korunovační klenoty do císařské klenotnice ve Vídni.

1646 – 5. 8.

Ferdinand IV. korunován v katedrále na Pražském hradě. Při korunovační hostině v soudní světnici na Pražském hradě odložil regalie na stříbrnou mísu a po hostině je předal nejvyšším úředníkům zemským k uložení do trezorové místnosti při deskách zemských.

1656 – 11. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunována třetí manželka Ferdinanda III. Eleonora Gonzaga.

1656 – 14. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunován Leopold I.

1680

V popisu vídeňské klenotnice je uvedeno, že ve 13. skříni je uložena česká koruna s žezlem a jablkem.

1710–1723

Při jednání o novém zemském zřízení čeští stavové dostali královo ujištění, že královské klenoty, desky zemské a archiv České koruny nebudou bez vážných příčin odváženy z Prahy.

1723 – 5. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunován Karel VI., 8. 9. korunována jeho manželka Alžběta Christina Brunšvická.

1743 – 12. 5.

V katedrále na Pražském hradě korunována dcera Karla VI. Marie Terezie. Po korunovaci byly korunovační klenoty odneseny do Starého královského paláce. Odtud Marie Terezie nechala klenoty odvézt do Vídně a uložit je v císařské klenotnici.

1782 – 6. 4.

České korunovační klenoty, uložené ve Vídni v císařské klenotnici, shlédl papež Pius VI. v doprovodu arcivévody Maxmiliána, pražského arcibiskupa Antonína Petra hraběte Příchovského a papežského nuncia.

1782 – 14. 4.

Císař Josef II. se českým králem korunovat nedal, pouze nařídil české korunovační klenoty a korunovační plášť vystavit ve vídeňské klenotnici.

1790 – 17. 7.

Zemský sněm zvolil zástupce stavů, kteří měli jednat ve Vídni o vrácení korunovačních klenotů. Současně rozhodl, že po vrácení budou klenoty uloženy na Pražském hradě v bývalé sakristii nad jižním portálem katedrály.

1790 – 26. 8.

Leopold II. svolil dekretem, aby české korunovační klenoty byly trvale uloženy v Praze.

1791 – 20. 4.

Leopold II. sdělil zemskému guberniu, že se dá se svou manželkou korunovat.

1791 – 25. 7.

Na žádost stavů Leopold II. ustavil úřad dvou strážců českých korunovačních klenotů. Jeden byl ze stavu panského, druhý ze stavu rytířského. Slib skládali zemskému prezidiu a nejvyšší purkrabí jim předal každému jeden ze dvou klíčů. Protože klenoty byly uloženy na stejném místě jako Svatováclavský archiv, zajišťovaný pěti zámky, došlo i ke spojení všech držitelů klíčů. Tradice sedmi klíčů od českých korunovačních klenotů z té doby trvá dodnes, pouze jejich držitelé se měnili podle změn zemského zřízení a státní správy.

1791 – 4. 8.

Zástupci stavů Českého království převzali ve Vídni českou královskou korunu, žezlo, říšské jablko, královský plášť, atlasovou čepičku, pás a štolu. Dne 5. srpna s nimi vyjel ku Praze kočár tažený šestispřežím. Klenoty doprovázel oddíl jízdy a jedenáct dalších kočárů se zástupci z Čech, Moravy a Slezska. Do Prahy dojeli 9. srpna. Odpoledne byly klenoty veřejně vystaveny na oltáři sv. Václava, střeženy čtyřmi ostrostřelci a dvěma duchovními. Večer byly uloženy do Svatováclavského archivu.

1791 – 6. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunován Leopold II. Dne 12. 11. byla korunována jeho manželka Marie Luisa Španělská.

1792 – 9. 8.

V katedrále na Pražském hradě korunován František II. Jeho manželka Marie Terezie Sicilská byla korunována 11. srpna.

1836 – 7. 9.

V katedrále na Pražském hradě korunován Ferdinand V. Po korunovačních obřadech král odešel s korunou na hlavě, žezlem a jablkem v ruce do Vladislavského sálu na korunovační hostinu.

1836 – 12. 9.

Korunovace manželky Ferdinanda V. Marie Anny Sardinské v katedrále na Pražském hradě. Tehdy se česká královská koruna naposled zaskvěla při korunovaci a s ní spojené hostině.

1857

Originály českých korunovačních klenotů studoval historik umění Franz Bock, kanovník z Kolína nad Rýnem. Výsledky zveřejnil téhož roku.

1861 – 9. 5.

Ustavena komise, která jednala o rozdělení klíčů při nové organizaci nejvyšších zemských úřadů.

1861 – 5. 6.

V kapli svatého Václava se sešla komise, která měla prohlédnout české korunovační klenoty.

1864

Zemský výbor podal zemskému sněmu návrh na nové rozdělení sedmi klíčů od českých korunovačních klenotů. Dva držitele měl jmenovat císař (místodržitele Českého království a strážce z panského stavu), dva zemský sněm (nejvyššího zemského maršálka a strážce ze stavu rytířského), dva zástupci církve (pražského arcibiskupa a člena metropolitní kapituly u Sv. Víta), sedmý klíč měl mít purkmistr města Prahy.

1866 – 11. 5.

Za prusko-rakouské války podle císařského rozhodnutí odvezl přísedící zemského výboru F. A. Brauner a místodržitelský rada A. Hlávka české královské korunovační klenoty vlakem do Vídně. Zde je předali na dobu válečného stavu k uložení do císařské pokladnice.

1867 – 26. 8

Zemský výbor Českého království v čele s vrchním zemským maršálkem odjel do Vídně pro korunovační klenoty. Před převzetím byly klenoty v císařské klenotnici pečlivě prohlédnuty. Vlak se vzácným nákladem vyjel 28. srpna. Cestou jej vítala hudba a zpěv národních písní. Do Prahy vlak přijel, slavnostně vítán, 29. srpna. Klenoty byly krátce vystaveny na hlavním oltáři katedrály a pak prozatímně uloženy do sklepení kaple sv. Václava, neboť úpravy Korunní komory nad jižní branou dómu se do té doby nepodařilo dokončit.

1868 – 30. 10.

Strážci korunovačních klenotů uložili českou královskou korunu s čepičkou, jablko, žezlo a korunovační plášť do Korunní komory nad jižní bránou katedrály. Zde je zamkli na sedm klíčů do nové skříně, navržené architektem Josefem Krannerem.

1871 – 13. 7.

Korunovační klenoty v kapli sv. Václava shlédl korunní princ Rudolf za přítomnosti kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga.

1875 – 29. 6.

Zemřel král Ferdinand V. Vedle katafalku v dvorní kapli sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu ležely na poduškách česká královská koruna a ostatní korunovační klenoty.

1911 – 17. 8.

Z podnětu stavitele dómu Kamila Hilberta se v kapli sv. Václava sešlo sedm držitelů klíčů, stavitel dómu Kamil Hilbert, biskup Antonín Podlaha, historik umění Karel Chytil, mineralog Karel Vrba a další odborníci, aby prohlédli české korunovační klenoty. Zarezlé zámky dveří Korunní komory otevřel až přivolaný zámečník. Klenoty byly přeneseny v pouzdrech do Svatováclavské kaple a odborně prohlédnuty. Po uklizení Korunní komory byly vráceny se vší pietou na své místo.

1919 – 8. 4.

V kapli sv. Václava se sešli držitelé klíčů od českých korunovačních klenotů, skupina odborníků a veřejných činitelů, aby zjistili, zda česká koruna, „bývalý zevnější symbol nezávislosti českého státu, nyní drahá historická relikvie“, nebyla za války zneužita. Téhož dne byly klenoty uloženy zpět do Korunní komory.

1929 – 20. 9.

U příležitosti oslav Svatováclavského milénia a dostavby katedrály otevřeli držitelé klíčů Korunní komoru a skříň s klenoty. Po zběžném ohledání byly královská koruna, žezlo a jablko od 22. září do 6. října veřejně vystaveny v hlavní lodi katedrály. Od 7. do 10. října klenoty zkoumali znalci, specialisté opravili poškozená místa a pražský zlatník K. Ebner klenoty vyčistil. Jablko dostalo nové pouzdro, zhotovené podle návrhu Fr. Kysely. Dne 11. října držitelé klíčů a čestní hosté klenoty uložili do Korunní komory.

1938

Po mobilizaci Československa v květnu 1938 představitelé státu zvažovali, jak zajistit korunovační klenoty v případě válečného ohrožení Hradu. 15. září předseda vlády vyzval sedm držitelů klíčů, shromážděných v Korunní komoře, aby se klíčů na čas vzdali „za účelem zabezpečení klenotů pro případ evakuace nebo náletů“. Dne 19. 9. byly klenoty se souhlasem prezidenta Edvarda Beneše ve speciální dubové truhle opatřené čtyřmi zámky naloženy do auta, které dříve patřilo prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi, a v doprovodu dalšího auta a ozbrojené hradní stráže v civilu vezeny z Pražského hradu do filiálky Národní banky v Žilině. Do Žiliny přijely 20. září. Protože úkryt nebyl bezpečný, 6. října byly klenoty opět vyzvednuty, auty dopraveny zpět na Pražský hrad a uloženy v tajném trezoru prezidenta republiky. Za čas byly vráceny do Korunní komory. Klíče byly držitelům vráceny 27. června 1939.

1940

Říšský protektor Konstantin von Neurath oznámil dopisem státnímu prezidentovi Emilu Háchovi, že „v důsledku nových státoprávních poměrů“, vytvořených 16. března 1939, je třeba provést změnu v držitelích klíčů: první má zůstat pražskému arcibiskupovi, druhý až čtvrtý si ponechá říšský protektor, pátý až sedmý má mít státní prezident, resp. osoby jím pověřené.

1941 – 13. 11.

Čeští držitelé museli odevzdat klíče od korunovačních klenotů. 19. listopadu si české korunovační klenoty v Korunní komoře prohlédl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Přítomen byl státní prezident Emil Hácha a úřadující náměstek předsedy vlády Jaroslav Krejčí, státní tajemník Karl Hermann Frank, velitel bezpečnostní policie a bezpečnostní služby Horst Böhme a další osoby. Heydrich si ponechal ze sedmi klíčů čtyři, tři vrátil Emilu Háchovi, avšak nechal si z nich zhotovit kopie.

1944 – 11. 2.

Na příkaz okupantů ukrýt českou královskou korunu, žezlo a jablko před nálety a jinými válečnými akcemi Stavební správa Pražského hradu upravila na Pražském hradě v románské části Starého královského paláce komoru, do níž byly klenoty zazděny. Před jejich uložením je v Černínském paláci, sídle Státního ministerstva pro Čechy a Moravu, prohlédl, změřil, zvážil a popsal pražský zlatník Friedrich Grünwald. Zjištěné míry a váhy byly zaneseny do kresby zhotovené v poměru 1 : 1. Pořízena byla i barevná a černobílá fotodokumentace. Korunovační plášť, štóla, pás, manipul, polštář a čapka byly předány k uložení českému Zemskému archivu.

1945 – 25. 5.

Vláda Československé republiky vzala na vědomí zprávu ministerstva vnitra, že české korunovační klenoty byly v románském podzemí Starého paláce Pražského hradu shledány v pořádku. Zároveň uložila, aby ministerstvo vnitra vykonávalo dozor z hlediska bezpečnosti a podle platných směrnic zajistilo rozdělení klíčů. Dne 25. září ministerstvo vnitra podalo Úřadu předsednictva vlády návrh na ochranu a držbu klíčů, přenesení klenotů do Korunní komory a jejich vystavení při oslavách výročí 28. října. Ve smyslu starobylých práv byli za držitele klíčů určeni: 1. Národní shromáždění, 2. prezident republiky, 3. vláda ČSR, 4. český zemský národní výbor, 5. pražský arcibiskup, 6. metropolitní kapitula, 7. hlavní město Praha. Vláda tento návrh schválila 8. října.

1945 – 24. 10.

Noví držitelé klíčů převzali v Trůnním sále na Pražském hradě klíče od Korunní komory a od skříně, v níž jsou korunovační klenoty uloženy.

1945 – 25. až 30. 10.

Korunovační klenoty spolu s korunovačním křížem a tzv. svatováclavským mečem, chovanými ve svatovítském chrámovém pokladu, byly veřejně vystaveny v katedrále na Pražském hradě. Do Korunní komory se klenoty vrátily 31. října.

1949 – 19. 3.

Ministerstvo vnitra předložilo návrh, aby se po zrušení zemského národního výboru stal držitelem klíče č. 4 ministr vnitra. Vláda návrh schválila.

1955 – 1. až 6. 7.

Z podnětu náměstka předsedy vlády Václava Kopeckého a se souhlasem prezidenta Antonína Zápotockého byly korunovační klenoty vystaveny u příležitosti 1. celostátní spartakiády.

1958 – 23. 5.

Ve Vladislavském sále Starého královského paláce byla zahájena výstava korunovačních klenotů, pořádaná u příležitosti 1. celostátní výstavy archivních dokumentů.

1962 – 30. 3.

Usnesením vlády číslo 251 podle § 3 zákona 22/1958 Sb. o kulturních památkách byly české korunovační klenoty prohlášeny za národní kulturní památku č. 2. Podle téhož usnesení jsou ve správě Kanceláře prezidenta republiky, která zajišťuje jejich ochranu a památkovou péči o ně.

1966 – březen 1967

Profesoři Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově zlatníci Jiří Belda a Jaroslav Jambor, stříbrník Karel Zouplna a brusič drahokamů Vlastimil Šonský zhotovili kopii Svatováclavské koruny. Poprvé byla vystavena na výstavě EXPO '67 v Montrealu, poté na výstavách v Ósace, Moskvě, Leningradu, Budapešti a v Lucemburku.

1968 – 26. 10. až 3. 11.

Korunovační klenoty byly vystaveny na Pražském hradě v Plečnikově síni u příležitosti oslav 50. výročí vzniku Československé republiky. S královskou korunou, žezlem a jablkem byl vystaven korunovační plášť, štóla, manipul, látkový pás, čapka, korunovační kříž Karla IV. a meč zvaný svatováclavský.

1970 – 4. 3.

Podle usnesení vlády ČSR číslo 49 byly klíče od českých korunovačních klenotů svěřeny: 1. prezidentu ČSSR, 2. předsedovi České národní rady, 3. předsedovi vlády ČSR, 4. předsedovi Federálního shromáždění, 5. předsedovi vlády ČSSR, 6. primátorovi hlavního města Prahy, 7. pražskému arcibiskupovi.

1975 – 2. až 25. 5.

Korunovační klenoty vystaveny na Pražském hradě v bazilice sv. Jiří u příležitosti oslav 30. výročí osvobození ČSSR.

1978 – 27. 6.

Zahájena výstava „Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR“, pořádaná k 600. výročí úmrtí císaře a českého krále Karla IV. Korunovační klenoty byly vystaveny v tzv. Karlově síni Starého královského paláce.

1979

Kancelář prezidenta republiky rozhodla dokončit soubor kopií českých korunovačních klenotů. Vedením prací byl opět pověřen profesor Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově Jiří Belda. S ním spolupracovali stříbrník Jiří Chval, brusič drahokamů Zdeněk Haken a akad. malíř Václav Žatečka. Kopii žezla Kancelář prezidenta republiky převzala 20. listopadu 1979, kopii jablka 17. dubna 1980.

1982 – 4. 3.

Ústav teorie a dějin umění Československé akademie věd uspořádal ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Národním muzeem konferenci věnovanou českým korunovačním klenotům.

1982 – 20. 8.

Stanovisko Kanceláře prezidenta ČSSR k vymezení pojmu „Národní kulturní památka číslo 2“ specifikuje jednotlivé části souboru českých korunovačních klenotů takto: 1. česká královská koruna s čepičkou a koženým gotickým pouzdrem, 2. žezlo s pouzdrem, 3. jablko s pouzdrem, 4. korunovační oděv sestávající z pláště, štóly, pásu, a dále poduška z roku 1866.

1993 – 13. 1.

Podle usnesení vlády České republiky držiteli klíčů od českých korunovačních klenotů jsou: 1. prezident ČR, 2. předseda vlády ČR, 3. pražský arcibiskup, 4. předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu, 5. předseda Senátu Parlamentu, 6. Metropolitní kapitula u Sv. Víta, 7. primátor hlavního města Prahy.

1993 – 25. až 26. 1.

Čeští odborníci prováděli uměleckohistorický a mineralogický výzkum českých korunovačních klenotů a nedestruktivní metodou zjišťovali ryzost použitého zlata. Od 29. ledna do 7. února byly klenoty vystaveny v gotické části Starého královského paláce u příležitosti vzniku České republiky. Dne 2. února v den své inaugurace klenoty shlédl ve Svatováclavské kapli prezident Václav Havel. Do Korunní komory byly opět uloženy 8. února.

1998 – 24. 10. až 1. 11.

České korunovační klenoty byly vystaveny ve Starém královském paláci na Pražském hradě u příležitosti 80. výročí vzniku samostatné Československé republiky.

2003 – 3. až 13. července

České korunovační klenoty byly vystaveny ve Staré, královském paláci Pražského hradu u příležitosti 10. výročí vzniku České republiky, volby prezidenta republiky a 85. výročí založení Československa.

2008

České korunovační klenoty budou vystaveny na Pražském hradě, pravděpodobně od 19. do 26. dubna.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz