-

Zlatý kříž ostatkový

Antonín Podlaha

Text biskupa Antonína Podlahy z roku 1903 v původní podobě (Podlaha A.: Svatovítský poklad, 1903). Některé údaje neodpovídají dnešním poznatkům, je ale zajímavé prostudovat doposud jediný podrobnější popis této významné památky i sledovat tehdejší jazykové prostředky.

Nejvzácnější relikvie Páně, jež byl Karel IV. získal, vložil jich dárce ve ZLATÝ KŘÍŽ OSTATKOVÝ, který náleží zároveň mezi nejpřednější kusy našeho pokladu. Kříž tento 62,5 cm vysoký (příčné rameno měří 41,5 cm), zhotoven jest z ryzího zlata v podobě velikého latinského kříže, jehož svrchní tři ramena jsou stejně veliká, spodní pak jen o něco málo delší. Všechna ramena mají tvar pravidelného čtyřbokého hranolu dutého, jehož průřez jest čtvercový 5 cm2. Při koncích jsou všechna ramena zakončena fiálovitě. Obě boční stěny jsou totiž nejprve rozšířeny drobným polokruhovým hrbolkem, římsu naznačujícím; od hrbolku tohoto rozbíhají se oba boky hákovitě v cípatý lalok po každé straně; z laloků těch pak vyrůstá trojlisté na vrcholu v tupý hrot vybíhající zakončení. Toliko při spodním rameni upraveno jest toto zakončení vodorovně a vyniká tu z něho klínovitý výpustek sloužící k zatknutí do stojanového podstavce, po případě do žerdi.

Přední strana.

Celá plocha kříže jest vyhloubena; kryje ji křišťálové víko, jehož úzký zlatý rámec škatulovitě do kříže zapadá. Křišťálové zakrytí vybroušeno je ze čtyř velikých kusův, ramena kříže kryjících a ze čtyř drobných, přikrývajících střed. Křišťály ty k sobě spojují ploché příčné pásky, po obou stranách vždy dvěma drobnými trojlaločnými zoubky vykrojené; na cípkách takto vzniklých nasazeny jsou drobné čtyřlisté rosetky. Mimo to ztuženo jest pak víko ještě ve středu dvěma na příč křížem přeloženými zlatými proužky. Víko přidržují dosti primitivně háčkovité zlaté skobky ve hranolových dutých jímkách k bokům kříže sem tam připájených. Na koncích ramen upraveny jsou nýtové stěžejky. Pod tímto křišťálovým víkem upevněny jsou na zlatém hladkém dně vzácné relikvie, každá ve zvláštním samostatném zlatém obložení.

Uprostřed položeny jsou dvě zkřížené částečky sv. kříže 145 mm dlouhé, 86 mm šir. 4 mm silné ve zlatém křížovém rámečku, jenž ozdoben jest při každém konci vždy dvěma drahokamy rubín (spinel) a safír a dvěma perlami, v koutech pak skřížením břemen vzniklých vždy jednou velikou kulovitou perlou. Dřevo tohoto sv. ostatku jest silně zhnědlé; příčné rameno má povrch nerovný, kdežto rameno kolmé (patrně ve dva kousky přeříznuté) jest na povrchu poměrně hladké. Sem tam jsou rohy odlomeny; otvory takto vzniklé byly tmavým tmelem zaceleny. Mikroskopickým čtyřicaterým zvětšením (při světle napadajícím) zjištěno, že dřevo, z něhož tento ostatek pochází, jest dřevo stromu jehličnatého. Směr řezu (uprostřed mezi radialním a tangencialním) dopouští strukturu dřeva dobře rozpoznati. Leta jsou proto dobře znatelna a zejména jest dobře patrný rozdíl mezi dřevem jarním a pozdním. Proto jest zcela jisto, že strom tento byl již dospělý; dřevo, z něhož ostatek náš vzat jest, jest jádrové. Poněvadž dřevo toto nemá žádných cev, jest to konifera; v jarním dřevě shledány poměrně veliké tracheidy (proto jest nápadně řídké), avšak naprosto žádné pryskyřičné kanálky (příznak to dřeva borového). Z toho patrno, že dřevo toto není z borovice (pinus), nýbrž zjehličnatého stromu na pryskyřici velmi chudého. Jelikož ze všech druhů konifer na pryskyřici nejchudší jest cedr, možno s největší pravděpodobností, kteráž ohledáním chemickým v úplnou jistotu by se změnila, tvrditi, že to jest dřevo cedrové, a sice z cedru Libánského, jenž ze všech cedrových odrůd má nejřidší jarní dřevo. Sv. ostatek tento jest obložen zlatými plotničkami, jež všechny jeho strany, toliko svrchní, jež zůstala volná, vyjímajíc kryjí. S tímto vlastním obložením teprve vsunut jest do popsaného již křížového svého pouzdra.

V pravém příčném rameni kříže vložena jest část hřebu – střední, bez hlavy i bez hrotu – čtyřbokého, o průměru obdélníkovém, mírně konického, s hranami maličko otupenými, ze železa vykovaného. Úlomek tento jest 45 mm dlouhý, nahoře 5,5 mm2, dole jen 4 mm2 silný. I tato relikvie jest obložena zlatými plátky (toliko po dvou protilehlých hranách; obě druhé jsou volny) a při koncích zlatými prsténci, do nichž jest vsazen vždy krásný drahokam (démant při silnějším, rubín při slabším konci). Na plátcích těch čte se nápis (dvakrát týž) na temně modrém smaltovaném pozadí. Okraje obou plátků jsou lemovány jemně vroubkovaným zlatým drátem.

V hořejším rameni uložena jest v obdélníkovém plochém pouzdérku svrchu křišťálem zakrytá čásť houby, jíž byl Kristus napájen. Relikvie tato měří 37/27 mm a jest ploše v podobě destičky ostrým nožem přiříznuta. Drobnohledem zjištěno, že to část houby mořské (Euspongia). V levém břevně, taktéž pod křišťálem v hranolové schránce zlaté spatřujeme 37 mm dlouhou, ostrým nástrojem při obou koncích odříznutou čásť konopného provazu ze tří pramenů spleteného, jímž Kristus byl spoután. Na dně schránky vryt jest minuskulový nápis: De fune quo manus xpi ligate fuerunt.

V dolejším rameni konečně shledáváme (opět pod křišťálem ve větším obdélníkovém plochém pouzdérku zlatém) ostatek z trnové koruny Páně. Jsou to dva úlomky stébel sítiny, z níž trnová koruna Páně v Paříži (nyní ve chrámu sv. Diviše) chovaná, na způsob věnce jest upletena, aby do ní větvice trnité mohly býti zastrkány. Oba byly původně stejně dlouhé – 80 mm; jeden však byl již před časem zlámán a měří nyní pouze 53 mm. Ulomenou čásť možno dobře spatřiti mezi oběma křišťálovými destičkami, jež tvoří dno i víko schránky, a mezi nimiž obě stébla jsou čtyřmi páry drátěných oušek zlatých v přímém směru přidržována. Drobnohledným šetřením zjištěno, že oba tyto ostatky jsou ze stébel zahnědlých, jichž svazky cévní rovnoběžně vedle sebe probíhají a se třepí. Stébla ta nejsou však dutá; uvnitř jest patrna dřeň z pletiva řidšího a světleji zbarveného. To nasvědčuje, že jsou to stébla jakési sítiny (juncaceae). V kratším stéble jest při hořejším konci zcela zřetelně i prostým okem patrný otvor nějakým oblým hrotem – pravdě nejpodobněji trnem – způsobený, dokud ještě stéblo čerstvé bylo, měřící asi 1 mm. Obě stébla jsou stále stejně silna, aniž by se sužovala, průměru kruhového (2 mm). Stéblo větší jest nyní mírně šroubovitě stočeno. Schránka, v níž relikvie tato jest uložena, měří 98/38 mm a jest 12 mm silná; dole vybíhá klínovitý výpustek, k upevnění sloužící. Křišťálové destičky její jsou přidržovány zoubkovaným okrajem zlaté obruby. Na jedné boční hraně čte se nápis na tmavomodré smaltové půdě, červeně emailovanými růžičkami rozdělovaný: ~ de ~ corona ~ spinea ~ domini ~.

Zadní strana.

Plochy ramen jsou massivní, z hladkého zlatého plechu; toliko uprostřed upraven křížový otvor zakrytý křišťálem, jenž osazen jest v prostém úzkém zlatém rámečku, stěžejkami na kříži upevněném. Pod sklem tímto – částečně ve vnitřní dutině kříže pohroužena – uložena jest značná část dřeva sv. Kříže, obroubená šroubovitě stáčeným zlatým drátem, na zlatém rámečku připájeným. Na rámečku tomto vyryt jest pětkrát se opakující nápis tmavomodře emailovaný ~hoc est de ligno sancte krucis~. Místo dělítek smaltované drobné větévky. Tento ostatek skládá se ze tří destiček poměrně značně velikých, 2–5 mm silných, ostrou pilou na plocho rozříznutých, 26–30 mm širokých. Kolmé břevno jest z jediného kusu 143 mm dlouhého, břevno příčné, 143 mm dlouhé, z kusů dvou. V pravém rohu svrchního ramene jest otvor „foramen“ asi 9 mm2 ostrým nástrojem nějakým, jehož průměr byl čtyřboký, proražený; okraje jeho jsou silně začerněny. Řez tohoto dřeva jest fládrový (tangencialní); možno tudíž tím lépe strukturu jeho prozkoumati. Proto také pod mikroskopem shledány ještě určitěji tytéž charakteristické známky dřeva cedrového, jako u ostatku na přední straně kříže. Zároveň neshledáno pranic, co by opravňovalo k domněnce, že obě dřeva nejsou z téhož kmene, ovšem každé z jiné části. Tento sv. ostatek jenž náleží mezi největší vůbec jest pravdě podobně týž, jejž Karel IV. vlastní rukou z ostatku Trevírského si byl odřízl.

Za ozdobu této strany kříže použito starobylých kamejí – devět počtem, osazených ve zlatých římsovaných rámečcích, jež jsou upraveny jako víčka nehlubokých ostatkových důlků ve vnitřní dutině kříže zřízených; víčka ta přidržují ke kříži zlaté stěžejky. Kameje tyto poutají nás nevšední archaeologickou cenou svojí.

1. Na svrchním rameni spatřujeme hnědomodrý onyx pravidelného oválového tvaru, 5,5 cm vys., 4,3 cm šir., do jehož svrchní bílé, zamodrale svítící vrstvy vřezán jest obraz (polovypouklina) „Ukřižování“. Na hranolovém kříži na suppedaneu (s oběma nohama podle sebe položenýma) jakoby stojící, s rukama na příčných břevnech rozprostřenýma, vyobrazen uprostřed Kristus. Oděn jest toliko nedlouhým rouchem kolem beder. Hlava jeho křížem ozářená jest poněkud napravo skloněna. Na temeni kříže upevněna jest tabulka s řeckými písmenami IC XP (t. j. Ježíš Kristus). Nad příčným břevnem kříže vryt jest nápis H CTA – VP/omega/CIC – ukřižování), jenž pokračuje ve zkratkách T K (t. j. ~ ukřižování Páně) u paty kříže. Po stranách kříže stojí dvě postavy: P. Maria a sv. Jan, posunky svojí zarmoucenost naznačujíce, oba v roucho dlouhé zahaleni. Hlavy jejich jsou kruhově ozářené. Nad hlavou P. Marie vryto: M-P OV – matka Boží); vedle hlavy Janovy pak tj. – Jan Bohoslovec). Obě postavy tyto nemají žádné půdy pod nohami; kříž sám vztyčen na drobné skalce. U paty kříže vyryta jsou zmíněná písmena TK. V rozích nad příčným břevnem kříže spatřují se konečně dvě malá andělská poprsí v profilu, okřídlená. Kamej tuto – zřejmě původu byzantského – možno položiti do stol. X.

2. Pod předešlou kamejí shledáváme 3,4 cm vys. fialový, průhledný amethyst tvaru nepravidelného pětiúhelníka, do něhož jest vřezán poprsní relief, znázorňující Krista en face, pravicí s prsty po latinsku zkříženými žehnajícího, s knihou v levici. U hlavy Kristovy, opět křížem v kruhu ozářené, zase vyryto IC XP. I tato kamej, umělecky dosti významná, jest středověká práce byzantského umělce.

3. Na pravém rameni kříže v lalokovém jeho zakončení vsazena jest velká (6,5 cm vysoká) ellipsovitá kamej (hnědomodrý bledý onyx), do něhož vřezán reliefní obraz Krista v celé postavě na obdélném piedestalu kroužkovými důlky ozdobeném stojícího, v řásném, přepásaném rouše, s knihou na levém rameni, žehnajícího pozdviženou pravicí, s prsty po způsobu řeckém vztyčenými. U hlavy křížově ozářené opět vysvětlující nápis: IC XO. Celý relief obrouben jest povystouplým hnědým obroučkem. Rovněž byzantská práce asi X. stol.

4. Vedle předešlé kameje umístěn jest skoro 4 cm vys. modrý průhledný kámen (nepochybně safír) nepravidelného, vejčitého tvaru, do něhož mistrně jest vřezáno antické poprsí; hlava mírně na pravo obrácená, dlouhým vlasem lemovaná; na bradě střídmý vous. Hruď halí pěknými záhyby přes ramena splývající „chlamys". Tvrdost kamene, jak z celé řezby patrno, kladla zhotoviteli nemalé překážky. Vzdor tomu však ladnost linie zasluhuje plného uznání. Antická hlava tato má mnohou příbuznost se známými replikami Bacchovy (nebo Silénovy) hlavy z rozkvětu hellenistického umění z doby předcísařské.

5. Na levém rameni kříže mezi koncovými laloky vsazena veliká 5,5 cm vys. oválová antická podobiznová kamej onyxová, hnědá (rezavě zažloutlá), z jejíž bělavé, poněkud zamodralé vrstvy vyřezán v mělkém reliefu profil (na pravo hledící) římské tváře bezvousé, s krátkým, kučeravým vlasem, s chlamydou, pod hrdlem sponkou spjatou, lehce na ramenech nastíněnou. Ve vlasech patrna jest rýha pro imperatorský věnec, jenž nyní chybí. Svrchní vrstva vlasů jakož i roucha jest již opět zahnědlá. Kamej tato má svůj vzor – umělecky ovšem daleko cennější – v proslavené Ptolemaiovské kameji podobiznové (dle některých císař Augustus), jež se chová v Britském museu Londýnském.

6. Vedle této kameje umístěn jest slabě opalisující mléčně bledý (jen maličko zamodralý) chalcedon (achát) tvaru nepravidelné, téměř do obdélníka stlačené ellipsy. Do něho vřezán jest reliefní obraz sv. Michaela archanděla, v celé postavě, okřídleného, v antickém brnění, s chlamydou na ramenech, s mečem v pravici nad ramenem vztyčeným a s velikou pochvou při levém boku. Tvář jeho jest jinošská, kolem hlavy kruhová svatozář. Nad křídly vryto do půdy obrazu: O AP MI (t. j. – archanděl Michael). Kameje tato jest nevynikající práce byzantská, středověká.

7. Pod zaskleným křížovým otvorem umístěna jest nejprv krásná antická gemma onyxová, ellipsovitá, 3,6 cm vys., jejíž půda jest ruděhnědá (až tmavá). Plochý relief v zamodrale bílé vrstvě svrchní provedený, představuje krásné poprsí mladistvé ženy v profilu, na pravo hledicí, s korunovým páskem z arabeskových, téměř půlkruhových lístků složeným na hlavě. Pod hrdlem na řetízkové tkanici šperk tvaru mandlovitého. Koruna, šperk, jakož i svrchní roucho jsou řezány z vrstvy ještě vyšší, žlutavé. Nad rameny vryto je S – MA (t. j. S. Maria). Hlava obrazu ozářena jest vrytou kruhovou čarou. V gemmě této spatřujeme krásnou a umělecky vysoce zajímavou repliku mnohonásobně se vyskytujícího typu antické kameje, v němž sphragistika shledává zobrazení bohyně Hery. Svatozář i zkratka přidány teprve ve XIV. stol., jak z charakteru písmen jest patrno. Gemma tato jest patrně produktem vyspělého umění římského z doby ranného císařství.

8. Pod předešlou kamejí vsazen jest bělavý achát, 2,5 cm vysoký, čtvercový (s rohy zaoblenými), z něhož vyřezány reliefní dvě postavy v rouších královských zpola k sobě obrácené, společně v jedné ruce předmět holi podobný držící, druhou ruku ploše v před vztyčující. Spodní roucho obou jest dlouhé přepásané (u postavy levé kosmo čtvercované); svrchní roucho v předu vykasané u obou traktováno jest stejně. Koruna pravé postavy má tři cípaté výčnělky, koruna postavy levé však toliko jediný (nad čelem). Vysvětlující nápis chybí. Rovněž středověká byzantská práce.

9. Pod oběma předešlými kamejemi umístěna jest konečně ellipsovitá, 4 cm vysoká gemma, ze všech umělecky nejvýznačnější. Řezána jest z onyxu: půda jest bělavá, relief sám tmavohnědý. Spatřujeme tu na ranně románské stolici trůnu podobné (s opěradlem) sedící postavu krále, ana z příma k diváku hledí, v dlouhém rouše, s listovou korunou – z pod níž po obou stranách dlouhé zkadeřené prameny vlasů splývají – na hlavě; v pravici má žezlo, šroubovitě kroucenou krátkou to hůl, nahoře rovnoramenným křížkem končící, v levici pak kulovité říšské jablko, s podobným křížkem svrchu nasazeným. Nohy spočívají na podnožce polštářem pokryté. – Technicky výborná práce z X.-XI. stol. pocházející, znázorňuje patrně některého císaře německého, pravděpodobně Jíndřicha II. svatého.

V důlcích, jež popsané kameje přikrývají, vloženy jsou následující relikvie:

Pod kamejí č. l. („Ukřižování“) dvě částečky sv. kříže 29 mm dlouhé a 3 mm široké, křížem vložené do zlaté destičky, do víčka pod kamejí podložené; aby relikvii tuto viděti bylo, prořezán jest v destičce té křížový otvor při všech čtyřech koncích trojlistově zakončený a ve středu čryřlistovou mřížkou opatřený. Kolem do destičky vyryto: de ligno dominice crucis. Obě částky sv. dřeva jsou k sobě zlatým nýtkem přibity. Kromě toho vložen do téže destičky v druhém otvoru drobný ostateček sv. Pankráce. Schránka sama jest jinak prázdna.

Pod kamejí safírovou vložena jest drobná kůstka ovoidního tvaru, ve zlaté jímce, na níž jsou patrny zbytky mumifikované tkáně. Na okraji jímky proveden v emailu nápis: de digito cti johannis bapte. Tečky nápis rozdělující jsou smaltovány červeně.

Pod kamejí č. 6. (sv. Michael) uložen jest zčernalý spongiosní (buď kůstka anebo dřevo) ostatek v oválové jímce zlaté, na níž vzadu jest vyryto: s. ioannis.

Pod osmou kamejí shledali jsme ostateček svaté Anny látkou hedvábnou obalený ve zlatém rámečku polygonálním, na jehož obrubě čte se emailovaný nápis: reliquire cancte anne matris marie.

Pod gemmou devátou konečně uloženy jsou opět zkřížené částečky dřeva zlatou destičkou přiklopené. Ostatní schránky jsou zcela prázdny.

Boky kříže jsou hIadké; jedinou jejich ozdobou jsou veliké drahokamy a perly na zlatých hřebích na místě hlav trčící a zatknuté do podobných jímek, jako jsme již při skobkách víko přidržujících shledali. Drahokamy tyto věnčí kol kolem přední plochu celého kříže. Shledáváme tu na každém rameni pět krásných safírů přírodních, poněkud jen na bruse zaoblených tvarů, a mezi nimi vždy po třech perlách. Kříž tento měl původně i zlatý skvostný podstavec, jenž nyní obhroublým barokním, ze zlaceného stříbra zhotoveným, jest nahražen.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz