-

Svatováclavská koruna

popis

Svatováclavská koruna je zhotovena ze zlata vysoké ryzosti (21 až 22 karátů), její hmotnost i s kameny je 2 358 gramů. Čelenka o průměru 19 centimetrů přechází přímo do čtyř velkých lilií. Uvnitř je koruna překřížena dvěma oblouky s křížkem vztyčeným na vrcholu; celková výška koruny je opět 19 cm. Do křížku je zasazena safírová kamej se zpodobněním Ukřižovaného. Koruna je tvarována ze zlatého plátu silného 0,6–0,8 mm, ke kterému je uchyceno 96 vynikajících drahých kamenů (safíry, spinely, rubelit, smaragdy) a 20 velkých perel. Již samotné kameny a perly činí z Karlovy koruny unikátní klenot středověkého zlatnictví českého i evropského.

Působivé je uspořádání drahokamů, uchycených tak, aby se jakoby vznášely v prostoru kolem koruny. Kompozice je uspořádána podle symbolických významů pozdního středověku a podle přání samotného Karla IV. Celkový účinek, nejen výtvarný, je docílen důmyslnou stavbou a proporcemi koruny i barevnou kompozicí drahokamů.

Nejvzácnější kameny zdobí čelní stranu koruny, která je tak nejnápadnější. Tvoří ji červené kameny (spinely a jeden rubelit, dříve považovaný za rubín), pouze dole uprostřed se pro zachování rytmu střídajících se barev spodní řady kamenů na čelence nachází obrovský safír.

Vzhledem k celkové kompozici se zadní strana koruny barevně shoduje s přední částí. Zajímavé je, že obsahuje největší počet kamenů – s největší pravděpodobností jsou zde použity drobnější červené spinely z původní kompozice koruny. Ve spodní řadě jsou spinely komponovány ve skupinkách, aby celky objemově korespondovaly s ostatními kameny.

Červenou předozadní osu koruny (čelo-týl) křižuje modrá osa v pravolevém směru – levýpravý díl koruny; modré drahokamy zde umístěné jsou především safíry. Některé z nich jsou opracovány do jednoduchých fasetových tvarů, novinky tehdejší doby.

Oblouky spojující křížem čtyři části čelenky se nazývají kamáry. Je na nich osazeno 12 obdélníkových a čtvercových článků s drahými kameny v červeno-zelené kombinaci a perlami. Pocházejí bezpochyby ze staršího drahocenného šperku; podle výsledků nového průzkumu jde o díly ozdobného pásu první manželky Karla IV. Blanky z Valois, která jej obdržela jako svatební dar od francouzského krále Karla Sličného, svého bratrance.

O zhotovení svatováclavské koruny rozhodl sám Karel IV., který se již za otcova života připravoval na vlastní korunovaci. Vznik koruny dokládá ochranná bula papeže Klimenta VI. ze 6. května 1346, v níž je také zmíněno, že Karel IV. novou korunu zasvětil sv. Václavovi, svému předku, knížecímu předchůdci a patronovi.

Svatováclavskou korunu, svěřenou do péče svatovítské kapituly, mohli podle Karlova rozhodnutí používat čeští králové pouze při vlastní korunovaci. Poprvé byla nová koruna použita v neděli 2. září 1347 při Karlově korunovaci českým králem. Uskutečnil ji ještě ve staré Spytihněvově bazilice pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1344–1364) současně s korunovací první Karlovy manželky Blanky z Valois (†1348). První písemný záznam o koruně se nachází v nejstarším inventáři pokladu Svatovítské katedrály z roku 1354.

Karel IV. byl korunován celkem šestkrát: římským králem roku 1346 v Bonnu a roku 1349 v Cáchách, českým králem roku 1347 vPraze, lombardským králem roku 1355 v Miláně, římským císařem roku 1355 v Římě a arelátským králem roku 1365 v Arles. Kromě toho důvěrně znal snad všechny významné insignie křesťanských panovníků tehdejší Evropy.

Tyto poznatky jistě ovlivnily tvorbu jeho vlastní koruny. Zřeknutí se zdobných prvků a jistá tvarová konzervativnost díla není náhodná: jsou výsledkem ztvárnění ideí nejen státoprávních a liturgických, ale též estetických. Na obdobných principech je vytvořen i Korunovační kříž a propracovanou syntézu ideí uplatnil Karel IV. také v Řádu korunování českého krále. Sakrálnost Svatováclavské koruny posílila státoprávní symboliku tohoto klenotu jako koruny českého státu a dědičné koruny českých panovníků.

Karel IV. dal na sklonku svého života korunu upravit: byla barevně zvýrazněna, sjednocena a osazena dalšími kameny obrovské hodnoty, které císař nepochybně shromažďoval po celou dobu svého panování. Výsledná vyvážená barevná a objemová kompozice svědčí o tom, že muselo dojít k celkovému přerovnání všech drahokamů na konstrukci koruny. Zdá se být rovněž jisté, že v průběhu dalších historických epoch k dalším zásahům již nedošlo, a tak máme ve Svatováclavské koruně unikátně zachovanou královskou korunu křesťanského středověku jako součást královských insignií. Bez této koruny nemohlo později dojít k legální korunovaci žádného českého krále – právě tato skutečnost spolu s církevní ochranou podivuhodně uchránila Karlovu korunu před zničením či trapným osudem mnoha jiných královských korun.

Koruna je uložena v Korunní komoře Svatovítské katedrály v původním, ozdobně zpracovaném koženém pouzdru.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz