-

České korunovační klenoty

Andrej Šumbera

České korunovační klenoty tvoří soubor mimořádně historicky i umělecky cenných předmětů, které doprovázely korunovace českých králů. Přestože po vzniku Československa v roce 1918 již tomuto původnímu účelu neslouží, jejich mimořádný význam nadále trvá – jsou nezpochybnitelnými symboly české samostatnosti a státnosti.

Soubor tvoří Svatováclavská koruna s pouzdrem a poduškou, královské žezlo s pouzdrem, královské jablko s pouzdrem a korunovační roucho (plášť zdobený hermelínem, pás, štólamanipul).

Jedinečnost českých korunovačních klenotů podtrhuje tradičně dodržované ustanovení císaře Karla IV., podle kterého mohou být vystavovány pouze při významných příležitostech a výhradně na území Pražského hradu. I dnes je mohou návštěvníci shlédnout jen zcela výjimečně, a to na základě rozhodnutí prezidenta republiky. Klenoty jsou trvale uloženy v Korunní komoře nad jižní předsíní katedrály sv. Víta a mohou být vyzvednuty pouze za účasti sedmi držitelů klíčů. Těmi jsou prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.

Soubor tradičně doprovázely ještě další dva vzácné předměty používané při korunovacích českých králů, i nyní vystavované společně s korunovačními klenoty: ostatkový kříž zvaný Korunovační a obřadní korunovační meč zvaný Svatováclavský. Oba předměty jsou součástí chrámového pokladu u sv. Víta.

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je vnímána jako nejvzácnější část souboru. Vzácné drahokamy shromáždil a nezaměnitelnou ideu koruně vtiskl Karel IV., který ji nechal zhotovit a byl jí jako první dne 2. září 1347 korunován na českého krále. Koruna je poprvé zmíněna v bule papeže Klimenta VI. z roku 1346, která zapovídá její zcizení, zastavení nebo dokonce prodání pod nejtěžším trestem vyobcování z církve.

Důležitá je liturgická a státnická symbolika klenotu – koruna je zasvěcena sv. Václavu, kterého Karel IV. nejen chápal jako hlavního českého světce, ale přímo s ním spojoval ideu českého království; od Karlovy doby je sv. Václav považován za patrona české země. Péče o korunu byla svěřena svatovítské kapitule; kdo se měl stát českým králem, musel jí být korunován a za zapůjčení ke korunovaci zaplatit tři sta kop grošů ve prospěch kostela a kapituly.

Koruna má výšku i šířku 19 cm, váží 2358,3 g a je zhotovena ze zlata o ryzosti 21 až 22 karátů. Čelenka se skládá ze čtyř částí, ze kterých vybíhají lilie. Zlatá leštěná plocha je osazena množstvím vzácných kamenů s vyváženou barevnou kompozicí, jejich nádhera vyznívá díky působivému uchycení do kalichovitých osazen. Drahokamy jakoby se kolem koruny vznášely a jejich třpyt je umocněn odrazem v lesku koruny.

Součástí vznešeného monumentálně působícího zlatnického díla je mnoho prvků s podstatně delší historií, než má koruna samotná. Například na vrcholu koruny je ve zlatém křížku zasazena vzácná safírová kamej byzantského původu s rytým motivem Ukřižovaného Krista, vytvořená v sedmém století. Ještě starší jsou archaicky broušené a vrtané safíry pocházející z Cejlonu. Některé z nich patří k největším na světě a prodělaly opravdu dlouhou pouť historií – před dávnými tisíciletími byly navlečeny na šňůru a nepochybně se skvěly i na dalších špercích, než se staly ozdobou svatováclavské koruny.

Pozoruhodná je rovněž výzdoba spojovacích pásků křížících se nad korunou, tzv. kamár. Na ně byly použity části zlatého opasku Blanky z Valois, který dostala u příležitosti sňatku s Karlem IV. v roce 1323 od bratrance, francouzského krále.

Pro korunu bylo současně zhotoveno kožené pouzdro ozdobené rytým dekorem a polychromií. V něm je koruna ukryta dodnes a opouští je jen při výše zmíněných výjimečných událostech.

Korunovační kříž

Další částí souboru, neméně významnou, je Zlatý ostatkový kříž, vytvořený opět z Karlova podnětu. Byl zhotoven až v roce 1354 a nemohl tedy být použit při Karlově korunovaci, již na počátku 16. století však byl při korunovacích prokazatelně používán a proto dnes převládá název Korunovační kříž. Snahou Karla IV. bylo zhotovit pro české království stejně reprezentativní kříž, jako byl kříž římský, který mu byl jako říšskoněmeckému císaři pouze propůjčen. Vroucí tužba vlastnit vzácné ostatky a ambice povznést království významným liturgickým předmětem se mu rozhodně podařilo naplnit nádherou výzdoby kříže, zejména však vynikajícím souborem relikvií.

Důmyslně koncipovaný kříž vystavěný ze zlatých plátů byl vytvořen ve dvorských zlatnických dílnách. Celá přední část je překryta křišťálovou deskou, která dovoluje spatřit za ní umístěné relikvie Kristova umučení (dřevo kříže, trny, části houby, provazu a hřebu). Kříž je lemován safíry uchycenými tak, aby jimi mohlo prostupovat světlo; vytvářejí tak jakoby nebeskou aureolu. Druhou stranu kříže zdobí kameje, nádherné řezby do kamene s datací od antiky do 12. století, které kryjí komůrky pro další vzácné relikvie, uprostřed je menší křišťálové okénko, pod nímž je umístěna další část dřeva z kříže Krista. Relikvii získal Karel IV. na jiném místě Evropy a neváhal ji opět umístit do „nejvzácnějšího předmětu českého království“, jak popsal kříž v dopise papeži.

Kříž s ostatky byl uchováván spolu s dalšími vzácnými relikviemi na hradě Karlštejně. Každý rok byl vystavován při svátku Kopí a hřebu Páně, při kterém byly udíleny nejvyšší odpustky. V místech dnešního Karlova náměstí se dle dobových svědectví shromažďovalo až sto tisíc lidí, aby jim z kaple stojící uprostřed prostranství byly ukazovány svátostniny. Do inventáře Svatovítského pokladu byl kříž zanesen až k roku 1654. Současný podstavec kříže je renesanční, podle některých archivních pramenů vážil původní zlatý podstavec neuvěřitelných 30 kilogramů.

Královské jablko a žezlo

Obraťme pozornost k dalším částem souboru korunovačních klenotů, které jsou ukázkou vynikající zlatnická práce období renesance – jablko i žezlo pravděpodobně vznikly v letech 1532 až 1534 v dílně proslulého augsburgského zlatníka Hanse Hallera.

Skladbou kamenů a perel se s korunou i křížem dobře doplňují, přestože jde o jiný, renesanční, styl. Zajímavostí je osud a původní určení obou předmětů: v inventáři pozůstalosti císaře Matyáše z roku 1619 jsou zaznamenány jako římské zlaté insignie. Jistotu, že jde o tytéž předměty, které se později staly českým korunovačním jablkem a žezlem, nám dává popis a počet kamenů tam uvedený – přesně se shodují.

Královské jablko z osmnáctikarátového zlata je vysoké 22 cm a váží 780 gramů, je zdobené perlami, drahými kameny (šesti spinely, osmi safíry a 31 perlou) a barevnými emaily. Na obou polokoulích jablka jsou mistrně provedené nízké cizelované reliéfy na náměty čerpající ze Starého zákona. V horní části jsou výjevy Vítězství Davida nad Goliášem a Pomazání Davida na krále, spodní část je věnována zobrazením Stvoření Adama, Pojmenování zvířat a Zákaz jedení ovoce ze stromu poznání. Jablko je ukončeno křížkem zdobeným perlami, emailovými ornamenty a nápisy.

Královské žezlo z osmnáctikarátového zlata je 67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. Je ozdobeno čtyřmi safíry, pěti spinely a 62 perlami. Hlavice je komponována do tvaru bohatého květu, který zdobí uchycené spinely a safíry. Tyto vrtané valounky vyrůstají ze složitých spirál stvolů, ze kterých raší drobné lístky. Zlatý povrch je opracován jemným cizelováním vytvářejícím půvabné efekty, kterými je ještě více zdůrazněna ušlechtilost předmětu: zrnivý třpyt, matové plochy, žilkování. Dřík žezla je složen z několika dílů spojenými prstenci, v jeho bohatém dekoru se objevují motivy lístků, květů, vinných úponků a akantů. Rukojeť zdobí jemný jamkový emailový dekor, kraje jsou lemovány řadami perel. Stejně jako na jablku jsou zde využity pestrobarevné emaily.

Obě díla představují vrcholnou ukázku zlatnického mistrovství, zvláště fascinující je cizelérské zpracování biblických námětů na jablku, kdy dokonalost skutečně oceníme až při velkém zvětšení. Zde je patrný vliv holandské grafiky, jejíž nové principy zobrazení prostoru pomáhají znázornit složité scény.

Zmiňme ještě, že původní stříbrné pozlacené žezlo a zlaté jablko, které patřily ke gotickému karlovskému souboru korunovačních klenotů, jsou dnes uloženy v klenotnici ve Vídni, kam byly odvezeny spolu se svatováclavskou korunou v roce 1637. K výměně došlo v době, kdy byly české korunovační klenoty na Pražský hrad přiváženy jen ke pouze korunovacím. Je zřejmé, proč byly klenoty Habsburky zaměněny – jednoduchý tvar a absence drahých kamenů původních insignií nesplňovaly nároky na reprezentaci, proto byly nahrazeny honosnějšími.

Korunovační roucho

Ke korunovaci nepatřily jen zlatnické předměty, ale také korunovační roucho. Plášť pro korunovaci českých králů je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny protkávané zlatem, je zdobený hermelínem a vzadu je prodloužený do vlečky. Je 312 cm široký a 236 cm dlouhý. Patří k němu ještě pás, štóla a manipul. Nádherný oděv nechal pravděpodobně zhotovit Ferdinand II. ke své korunovaci za českého krále v roce 1617, jde tedy o nejmladší část souboru.

Svatováclavský meč

Také tzv. Svatováclavský meč je uváděn mezi předměty užívanými při korunovaci. Ještě 19. století věřilo, že jde o autentický meč knížete Václava, na začátku 20. století převládl názor, že je to meč mladší, gotický, kterým zřejmě Karel IV. nahradil obdobnou starší památku z chrámového pokladu, v inventářích připomínanou již v roce 1333. Nedávno provedený detailní technologický průzkum meče ale přinesl nové překvapení: čepel meče je patrně raně středověká (z 10., nanejvýš 11. století) a meč tedy skutečně mohl patřit sv. Václavovi. Křížek byl do čepele vypilován později a záštita a jablko byly namontovány zřejmě ve 13. století. Přilba a kroužková košile, které jsou velmi pravděpodobně původním brněním sv. Václava, jsou též uloženy v chrámovém pokladu. Není jasné, kdy začal být meč užíván při korunovacích; první, o kom víme, že meči přisoudil také ceremoniální funkci, byl Karel IV., je však možné, že tuto úlohu měl již za přemyslovských králů.

Většina středověkých insignií neměla to štěstí jako koruna a kříž Karla IV., které byly moudře ošetřeny vlastnickými právy a formou užívání. Mnohé skvělé doklady historie zanikly za nejrůznějších okolností, zvláště často jimi vladaři, ať z jakýchkoliv důvodů, spláceli dluhy… České korunovační klenoty jsou nejen naší nejvýznamnější kulturní movitou památkou – jsou významným souborem i v evropském křesťanském kontextu. Jsou naší nejvýznamnější kulturní movitou památkou a právem vzbuzují nemalou pozornost. Díky průzkumu a moderní fotodokumentaci památky, provedené v letech 1998 a 2003, můžeme nyní představit publikaci, která dává možnost detailního prohléhnutí našeho nejvzácnějšího pokladu.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz