-

Korunovační kříž

Uctívání ostatků bylo ve středověku významnou součástí osobní víry i kulturního a politického života doby. Nádherně zdobený a přitom uměřeně prostý Zlatý ostatkový kříž, později zvaný Zemský a dnes nejčastěji Korunovační, nedílná součást souboru českých korunovačních klenotů a jedna z našich nejvýznamnějších středověkých památek, je vlastně schránou na nejvzácnější relikvie českého království. Kousek provazu, jímž byl Kristus spoután při bičování, úlomky z jeho trnové koruny, kusy dřeva kříže, část jednoho z hřebů, jimiž byl přibit na kříž, fragmenty houby, kterou byl na kříži naposledy napojen – tato kolekce relikvií Kristova utrpení, jedna z nejvýznamnějších na světě, je v něm umístěna tak, aby byla přístupna pohledu věřících.

Karel IV. byl nejen obratným politikem a moudrým vládcem, ale i hluboce věřícím křesťanem a sběratelem vzácných relikvií. Jako římský císař měl v držení insignie Svaté říše římské, ty mu ale byly pouze zapůjčeny. Je proto pochopitelné, že panovník pojal úmysl zhotovit pro české království stejně reprezentativní ostatkový kříž, jako byl kříž římský. Vroucí tužbu vlastnit vzácné ostatky a ambice povznést království významným liturgickým předmětem se mu podařilo naplnit bezezbytku.

Celá přední část důmyslné konstrukce, vystavěné ze zlatých plátů, je překryta křišťálovou deskou, která dovoluje spatřit za ní umístěné ostatky. Druhou stranu kříže, na níž je další křišťálové okénko s dřevem Kristova kříže, zdobí kolekce vynikajících kamejí antických, byzantských i středověkých, které ve funkci dvířek kryjí komůrky pro další vzácné relikvie. Kříž je lemován perlami a safíry uchycenými v obroučkových lůžkách. Skvost jako celek vzdává hold světlu, které se odráží v lesklé ploše zlatých plátů, rovněž kameny uchycené kolem kříže vynikají při průniku světla.

Vznik a celková koncepce díla – ostensoriového (ukazovacího) kříže, který umožňuje volný pohled na hlavní relikvie – je odrazem tehdy obnoveného prožívání víry skrze mystický prožitek. Vroucně věřící Karel IV. chtěl shromážděné relikvie zpřístupnit každému a učinit je tak předmětem veřejné úcty; již v roce 1350 ustanovil pravidelné každoroční ukazování říšských relikvií a roku 1354 podnítil zavedení svátku Svatého kopí a hřebu (vždy druhý pátek po Velikonocích), jehož vyvrcholením bylo slavnostní ukazování relikvií, které se konalo na dnešním Karlově náměstí na Novém Městě pražském. Patrně právě k této příležitosti dal Karel ostatkový kříž zhotovit – lze jej tedy datovat nejspíše k roku 1354. Velkolepá náboženská slavnost lákala každoročně desetitisíce lidí, kteří se přišli svatým ostatkům poklonit a získat s tím spojené nejvyšší odpustky.

Další osudy převzácného klenotu odrážejí celkový politický vývoj českých zemí. Po vypuknutí husitských válek byly nejcennější královské klenoty včetně kříže odvezeny králem Zikmundem do Uher a do země se vrátily roku 1436, kdy Zikmund usedl na český trůn. Renesanční nohu ze zlacené mědi dal ke kříži zhotovit roku 1522 král Ludvík Jagellonský; původní zlatý podstavec, který prý vážil neuvěřitelných 30 kilogramů, se ztratil zřejmě v době, kdy byl klenot zastaven dědicům Jiřího z Poděbrad. Od počátku 16. století byl potom kříž při korunovacích českých králů stavěn na oltář – odtud název Korunovační kříž. Až do první poloviny 17. století byl uchováván na Karlštejně, aby se v roce 1645 stal spolu s ostatními karlštejnskými relikviemi součástí svatovítského chrámového pokladu. Rozsáhlý restaurátorský průzkum Korunovačního kříže s využitím moderních analytických a dokumentačních metod proběhl v roce 2003.

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz