-

Svatováclavská koruna

Královskou korunu, symbol suverenity feudálního panovníka, získal jako první Přemyslovec kníže Vratislav II. roku 1085 od Jindřicha IV. za pomoc na cestě k dosažení císařského titulu. Dědičný královský titul pak obdržel Přemysl Otakar I. roku 1212 od Friedricha II., opět za zásluhy v záležitostech Svaté říše římské. Podoby korun přemyslovských králů a jejich tvarový vývoj známe jen přibližně, a to z vyobrazení na mincích a panovnických pečetích. Poslední z nich byla použita i při korunovaci Jana Lucemburského v Praze 7. února 1311 a při korunovaci jeho druhé manželky Beatrix Bourbonské 18. května 1337; tehdy byla poprvé nazvána „korunou Království českého“ a tím nabyla nadosobního, státoprávního významu.

Svatováclavská koruna je ústředním předmětem souboru Českých korunovačních klenotů a je všeobecně vnímána jako jeho nejvzácnější část. Dal ji vytvořit Janův syn Karel IV. pro svou korunovaci českým králem (2. září 1347) a pro korunovace svých nástupců. Poprvé je zmíněna v papežské bule z roku 1346, která zapovídá její zcizení, zastavení či prodání pod trestem vyobcování z církve – tehdy nejtěžším myslitelným trestem. Panovník moudře svěřil péči o korunu svatovítské kapitule a spojil ji s památkou sv. Václava a tím se samotnou ideou českého státu v přemyslovských tradicích – především díky tomu se koruna zachovala dodnes, na rozdíl od mnoha jiných evropských královských insignií, které zmizely ve víru historických událostí. Dnešní vzhled nejvzácnějšího klenotu českých zemí je do značné míry výsledkem pozdějších zásahů, přičemž ty podstatné byly provedeny ještě za Karlova života a jistě pod jeho dohledem. Koruna je dodnes uložena v původním koženém pouzdře zdobeném rytím a polychromií, které opouští jen při výjimečných příležitostech.

Koruna má výšku i šířku 19 centimetrů, váží 2 358 gramů a je zhotovena ze zlata o ryzosti 21 až 22 karátů; je zdobena 96 drahými kameny a 20 perlami. Panovník pro nový ceremoniální klenot, používaný jen při korunovacích a nemnoha jiných úkonech, záměrně zvolil jednoduchou historizující formu odvozenou od starších korun přemyslovských králů a odlišil ji tak od módně tvarovaných a krášlených korun osobních, které panovníky zdobily při jiných příležitostech včetně cest a válečných tažení. Karel tímto způsobem symbolicky vyzdvihl tradici českého státu od dob sv. Václava a současně úctu, kterou choval ke svým královským předkům v matčině (přemyslovské) linii. I díky tomu se Svatováclavská koruna stala na staletí symbolem nejen královské moci, ale i českého království a celého soustátí zemí Koruny české – ten, kdo držel korunu, držel celé království.

Čelenka koruny se skládá ze čtyř částí, ze kterých vybíhají široké, dole esovitě zakončené lilie. Zlatá leštěná plocha je osazena vynikajícími drahými kameny ve vyvážené červeno-modré barevné kompozici, jistě vytvořené se symbolickým a magickým, dnes ale již blíže neurčitelným významem. Při čelním a zadním pohledu barevně převládají červené spinely, při obou bočních pohledech dominuje modř safírů. Většina kamenů má tvar přírodních valounů jen minimálně upravených broušením a leštěním. Mnohé z prvků použitých na koruně mají starší historii než koruna samotná – například archaicky broušené a vrtané safíry, z nichž některé patří k největším na světě, byly součástí šperků patrně již před několika tisíciletími, byzantská safírová kamej s rytým motivem Ukřižovaného Krista, zasazená na vrcholku koruny ve zlatém křížku, pochází ze 7. století. Předpokládá se, že část kamenů, perel a snad i zlata, které Karlovi zlatníci pro vytvoření nové koruny použili, pocházela ze starší přemyslovské koruny, která přetrvala až do Karlovy doby. Rovněž spojovací pásky křížící se nad korunou, tak zvané kamáry, jsou starší než koruna – s velkou pravděpodobností na ně byly použity části zlatého opasku Karlovy manželky Blanky z Valois, který dostala jako svatební dar od francouzského krále Karla IV. Sličného, svého bratrance. Ve vrcholovém křížku bývala pravděpodobně (po francouzském vzoru) vložena relikvie trnu z trnové koruny Páně, která se ale do dnešních dnů nedochovala.

Konzervativní, k historii českého státu odkazující tvar koruny i dech beroucí nádhera kamenů použitých k výzdobě jsou jasným důkazem významu, který panovník novému liturgickému a státnickému symbolu přikládal, zvláště uvážíme-li, že Karel opakovaně výzdobu koruny vylepšoval nově získanými kameny. Zvláště dalekosáhlou proměnou insignie prošla po roce 1374, kdy bylo změněno pořadí segmentů, z koruny bylo odstraněno 60 perel a řada menších kamenů byla nahrazena většími a dokonalejšími, mezi nimiž bylo i šest unikátních velikých safírů umístěných na segmenty čelenky. Asi na samém konci Karlova života byla přední lilie ozdobena velikým centrálním rubelitem. Poslední změna výzdoby koruny spadá do první poloviny 17. století, kdy byl odstraněn safír při spodním rameni vrcholového křížku. Na samotné koruně tyto změny dokládají různé způsoby připevnění kamenů a zejména ponechané nefunkční otvory, které původně sloužily k připojení později odstraněných kamenů a perel.

Podle Karlova přání měla být nová královská koruna navěky uložena v chrámu sv. Víta, a to přímo na lebce sv. Václava; snímána měla být jen při královských korunovacích a jiných výjimečných příležitostech, jichž se král účastnil, a to jen v Praze nebo v nejbližším okolí. Otcovo přání ovšem porušili už jeho synové – zřejmě již Václav IV. dal na počátku 15. století korunu převézt na Karlštejn a Zikmund Lucemburský ji na počátku husitských válek dokonce odvezl za hranice království a do země ji navrátil až v roce 1436, kdy usedl na český trůn. I v dalších stoletích odrážely osudy korunovačních klenotů hlavní děje v zemích Koruny české. Roku 1619 se vrátily – vlastně jen koruna, která z Karlových korunovačních klenotů jako jediná zbyla – z Karlštejna do Prahy, za třicetileté války se ocitly ve Vídni a do Prahy se vozily jen na korunovace a do Čech je s velkou pompou vrátil až císař Leopold II. v roce 1791.

Posledním panovníkem, který si Svatováclavskou korunu nasadil, byl Ferdinand V. v roce 1836. V roce 1868 byly drahocenné insignie uloženy do Korunní komory nad jižní bránou svatovítské katedrály, kde se nacházejí dodnes; v letech 1875 až 1911 prý byla komora uzavřena a klenoty po celou dobu nikdo neviděl. Avšak ještě jednou klenoty opustily Prahu: za mobilizace v květnu 1938 byly převezeny do filiálky Národní banky v Žilině, po přijetí mnichovského diktátu a rezignaci prezidenta byly ale převezeny zpět na Pražský hrad, kde byly uloženy do tajného trezoru a brzy zpět do Korunní komory; závěr 2. světové války přečkaly v románské části Starého královského paláce, kde byly zazděny z příkazu okupantů. V roce 1962 byly české korunovační klenoty – královská koruna s čepičkou a koženým pouzdrem, žezlo s pouzdrem, jablko s pouzdrem a korunovační oděv – vyhlášeny národní kulturní památkou č. 2 (č. 1 je Pražský hrad). Ve 20. století byly devětkrát představeny veřejnosti (o vystavení rozhoduje prezident republiky), naposledy je zájemci mohli shlédnout v roce 2003. Roku 1993 byly české korunovační klenoty podrobně kunsthistoricky a mineralogicky prozkoumány s použitím nejmodernějších nedestruktivních analytických metod.

Od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 přestaly české korunovační klenoty sloužit svému původnímu účelu, o to více však vzrostl jejich význam jako symbolů české samostatnosti a státnosti. I v dnešní vše relativizující době zůstává ceremoniální koruna českých králů nezpochybnitelnou a nevyčíslitelnou hodnotou, nádherným zlatnickým dílem i vznešeným svědkem naší národní historie.

Svatováclavskou korunou byli korunováni následující králové a královny (v závorce jsou uvedena léta vlády krále a datum korunovace):

Karel IV. (1346–1378, 2. 9. 1347) a Blanka z Valois (2. 9. 1347), Anna Falcká (1. 11. 1349), Anna Svídnická (28. 7. 1353) a Eliška Pomořanská (18. 6. 1363)
Václav IV. (1378–1419, 25. 6. 1363) a Johana Bavorská (17. 11. 1370) a Žofie Bavorská (13. 3. 1400)
Zikmund Lucemburský (1419–1437, 28. 7. 1420) a Barbora Celjská (11. 2. 1437)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439, 29. 6. 1438)
Ladislav Pohrobek (1453–1457, 28. 10. 1453)
Jiří z Poděbrad (1458–1471, 7. 5. 1458) a Johana z Rožmitálu (8. 5. 1458)
Vladislav II. Jagellonský (1471–1516, 22. 8. 1471)
Ludvík Jagellonský (1516–1526, 11. 3. 1509) a Marie Habsburská (1. 6. 1522)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564, 24. 2. 1527) a Anna Jagellonská (25. 2. 1527)
Maxmilián II. (1564–1576, 20. 9. 1562) a Marie Španělská (20. 9. 1562)
Rudolf II. (1576–1611, 22. 9. 1575)
Matyáš I. (1611–1619, 23. 5. 1611) a Anna Tyrolská (10. 1. 1616)
Ferdinand II. (1619–1637, 29. 6. 1617) a Eleonora Mantovská (21. 11. 1627)
Fridrich Falcký (1619–1620, 4. 11. 1619) a Alžběta Stuartovna (4. 11. 1619)
Ferdinand III. (1637–1657, 24. 11. 1627) a Eleonora Gonzaga (11. 9. 1656)
Ferdinand IV. (5. 8. 1645, na trůn nenastoupil)
Leopold I. (1657–1705, 11. 9. 1656)
Karel VI. (1711–1740, 4. 9. 1723) a Alžběta Christina Brunšvická (8. 9. 1723)
Marie Terezie (1740–1780, 12. 5. 1743)
Leopold II. (1790–1792, 6. 9. 1791) a Marie Luisa Španělská (12. 11. 1791)
František II. (1792–1835, 9. 8. 1792) a Marie Terezie Sicilská (11. 8. 1792)
Ferdinand V. (1835–1848, 7. 9. 1836) a Anna Marie Sardinská (12. 9. 1836)

Výstavy českých korunovačních klenotů (ve 20. století a v prvním desetiletí 21. století):

1929, 22. 9. až 6. 10., v hlavní lodi katedrály sv. Víta (u příležitosti milénia sv. Václava);
1945, 25. 10. až 30. 10., v katedrále sv. Víta (u příležitosti konce války);
1955, 1. 7. až 6. 7. (u příležitosti 1. celostátní spartakiády);
1958, od 23. 5. do srpna, ve Vladislavském sále (u příležitosti 1. celostátní výstavy archivních dokumentů);
1968, 26. 10. až 3. 11., v Plečnikově síni Pražského hradu (u příležitosti 50. výročí vzniku Československé republiky);
1975, 2. 5. až 25. 5., v bazilice sv. Jiří (u příležitosti oslav 30. výročí osvobození Československa);
1978, od 27. 6., v Karlově síni Starého královského paláce (u příležitosti 600. výročí úmrtí Karla IV.);
1993, 29. 1. až 7. 2. v gotické části Starého královského paláce (u příležitosti vzniku České republiky);
1998, 24. 10. až 1. 11., ve Starém královském paláci (u příležitosti 80. výročí vzniku samostatného českého státu);
2003, 3. 7. až 13. 7., ve Starém královském paláci (u příležitosti 10. výročí vzniku České republiky, 85. výročí samostatného českého státu a na počest volby prezidenta republiky);
2008, 19. 4. až 26. 4., Pražský hrad (u příležitosti volby prezidenta republiky).

počet návštěvníků stránek:

 – Počítadlo.cz           Provoz webu zajišťuje www.internetportal.cz